Většina zaměstnavatelů podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové nemá žádnou zkušenost s opatřeními pro lidi s postižením. Brání to většímu pracovnímu zapojení handicapovaných. Zástupkyně ombudsmana to uvedla na webu.
Šimůnková uskutečnila výzkum mezi zaměstnavateli ve veřejném sektoru. Vyplynulo z něj, že zaměstnavatelé měli zkušenost spíše s opatřeními, která byla běžná pro slaďování pracovního a osobního života, jako je například pružná pracovní doba nebo zkrácený pracovní úvazek. "Více než 90 procent organizací však nemá žádnou zkušenost s opatřeními pro lidi s postižením, jako je třeba poskytnutí speciálního softwaru, možnost přítomnosti asistenčního psa nebo zajištění osobní asistence," uvedla zástupkyně ombudsmana.
Doplnila, že přiměřená opatření v organizacích nejsou systematická, ale záleží spíše na libovůli konkrétní organizace nebo vedoucího pracovníka a jeho či její ochotě řešení hledat, nebo se mu naopak bránit.
Antidiskriminační zákon přitom uvádí i definici nepřímé diskriminace, kdy jde o "odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání." České i zahraniční soudy už přitom podle Šimůnkové v podobných případech rozhodly, a to ve prospěch zaměstnanců s postižením.
"To, co zaměstnavatelé mnohdy považují za otázku své vlastní volby, je jim ve skutečnosti uloženo zákonem," uvedla Šimůnková.
Z výzkumu také vyplynulo, že zaměstnavatelé mnohdy ani neví, jaká opatření jejich zaměstnanci potřebují. Prvním krokem je tedy podle ní posílení komunikace, aby zaměstnavatelé sami aktivně zjišťovali, co jejich zaměstnanci potřebují, a aby se zaměstnanci nebáli si o pomoc říct. Zaměstnanec s postižením pak může v této problematice podle Šimůnkové například zapojit odbory, inspektorát práce, požádat o pomoc ombudsmana nebo se obrátit na soud.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
