Dozvuky konference Leadership 2020: Vedení v nejisté době je o odvaze, důvěře a upřímnosti.

PETR LUDWIG

Prvním řečníkem byl Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace a podcastu Deep Talks, se svým tématem Leadership v době krize. Apeloval na důležitost dlouhodobého leadershipu, který bude důvěryhodný, autentický a bude se řídit třemi pravidly: 1. pravidlem nepopulismu, tedy odvahou říkat morálně správné věci, i když je společnost nechce slyšet. 2. pravidlem je povinnost leadera hledat vyšší smysl a poslání. 3. pravidlo hovoří o odvaze. Leadership není nikdy o pozici a titulu, ale o tom být dobrým příkladem. Je o každém z nás. Úkolem každého leadera je, aby za sebou zanechal prostředí v lepším stavu, než jak do něj přišel, a nebál se dělat dobré věci i za cenu toho, že za ně třeba „dostane čočku“.

ZLATA HOLUŠOVÁ

Zklidnění a zaměření pozornosti k sobě samému a svému nitru přinesla druhá řečnice Zlata Holušová, ředitelka festivalu Colours of Ostrava, se svojí přednáškou nazvanou Jak si nestanovovat žádné hranice. Mluvila o nutnosti přenastavení práce a mysli vzhledem k současné situaci, kdy jistoty, které jsme měli, jsou najednou pryč, ale my si můžeme najít jiné, zkoušet nové věci a objevovat, v čem je nám dobře a co nás naopak dusí. Dnešní doba nám více než kdy jindy umožňuje žít tady a teď. Není totiž možné moc plánovat do budoucna, a tak máme možnost starat se více sami o sebe a zvolnit tempo.

TOMÁŠ HALÍK

Posledním řečníkem prvního bloku byl Tomáš Halík, katolický kněz, filozof a psycholog, s tématem Víra jako důvěra. Moderní společnost přinesla zahlcení materiálním nadbytkem, jehož vinou jsme uvnitř sebe prázdní a nešťastní. Zažíváme pocity vyhoření a víme, že potřebujeme nějaký duchovní zdroj, jen nevíme, kde ho hledat. Z tohoto důvodu je důležitý duchovní doprovod jako forma leadershipu. Hledáme hlubší smysl života a navádí nás to k otázkám: co mi měla a chtěla říct situace, která se mi právě stala? Byla to pro mě výzva? Otázka? Příležitost? A můžeme proměnit tak svůj vlastní život v dialog a více naslouchat. Povzbuzoval nás nejen v dnešních dnech nouzového stavu k odvaze vstoupit do neznáma. Při tom je přirozené, že cítíme strach, který ale nikdy nesmíme pustit ke kormidlu svého života a nesmíme mu dát hlavní slovo v našem rozhodování.

TOMÁŠ ERVÍN DOMBROVSKÝ

Druhý blok započal Tomáš Ervín Dombrovský s pohledem na pracovní trh v průběhu koronakrize. Téměř se zastavil nábor, který se víceméně omezil jen na obsazování vysokých pozic Projevil se trend „udržet si stávající práci“. Od března do září tak práci změnilo 10 % lidí, mezi kterými v meziročním srovnání přibylo případů nedobrovolných změn práce. Přibližně 20 % lidí se snížil příjem, což má dále dopad i na spotřebitelské chování a utrácení.

V souvislosti s covidem změnilo práci 7 % lidí, více než polovina lidí, kteří v této době o práci přišli, už dnes má novou. Další část je nyní ve výpovědi, ostatní si práci hledají nebo již mají přislíbenou. Trh práce se tedy s pandemií vyrovnal více než dobře, a to vede k tomu, že lidé více a více uznávají, že jim omezení spojená s covidem do života přinesla i něco dobrého. U firem se hovoří například o rychlejší digitalizaci, urychlení procesů vlivem elektronického zpracování, překvapivě dobře a efektivně fungující práce na home office, zvýšení důvěry mezi manažery a zaměstnanci či více prostoru pro vzdělávání.  

JAN VLACHYNSKÝ

S trochu kontroverzně pojatým vstupem nazvaným Šéfové jsou kokoti přišel Jan Vlachynský, spolumajitel Baru, který neexistuje a dalších věhlasných podniků. Šéfové jsou podle něj největším problémem v každé práci a jedním z nejčastějších důvodů odchodu ze zaměstnání. Nejlepší šéf je ten, který umí často přiznat své chyby, nechává lidi napokoji a nesnaží se je motivovat do svých cílů. Díky tomu nechá růst lidi kolem sebe. A co dále radí šéfům? Nechlubte se tím, jak moc jste v práci, protože tím jenom vyvoláte závod. Nechvalte, protože lidé pochvalu čekají, místo aby se za splnění své role uměli pochválit sami. Nekontrolujte, protože lidé bez ustavičné kontroly pracují lépe. Nevyvolávejte strach, nebuďte nečitelní, nehledejte a neoznačujte lidi, kteří mohou za problém či chybu. Nehledejte univerzální recept – ten neexistuje, vše může fungovat jen někomu, jen někde a jen někdy. Co je podle Honzy úlohou šéfa? Nastavit prostředí tak, aby se v něm dobře fungovalo, mluvit s lidmi, naučit je mluvit mezi sebou a odhalit možné zádrhely.

LENKA BRADÁČOVÁ

O odvaze a výzvách aneb o manažerce v nejisté době promluvila Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze. Mohou nám pomoci životní stereotypy, návyky a třeba i to, že každé ráno vychází slunce, neboť nejistá doba tu byla vždy, jak nám dosvědčí dějiny. My jsme ale byli delší dobu jakýmsi dojmem jistoty ukolébáváni, stala se pro nás samozřejmostí, a proto jsme nyní její ztrátou tak otřeseni. V nejistých dobách je důležitější než kdy jindy uvědomovat si vlastní odpovědnost, i přesto, že ne každý touží po tom být leader, ne každý se pro to narodil. Zdánlivě. To ukázala na vlastním příběhu z dětství, kdy ze svého handicapu, chůze o berlích, udělala přednost. Být jiná a mít něco navíc může být výsadou. 
Na začátku své právnické kariéry byla zasažena všudypřítomným stereotypem a rutinou natolik, že chtěla odejít. Pak se ale zařekla, že se tomu nepoddá, a proto dodnes učí studenty, aby nezapomněli na to, co je na začátku jejich profesního života štve. Aby neotupěli a neustupovali hned, když to po nich někdo bude chtít.
Člověk, který se stane leaderem, by měl mít odvahu začít dělat ty správné věci. Měl by sám od sebe mít důvěru, kterou nesmí zklamat. Takového leadera je pak třeba podporovat a vážit si ho.
Jistota, síla, odvaha, důvěra, odpovědnost, pravda a důvěra – slova, která mimo jiné mají společné to, že jsou rodu ženského. Stejně, jako naděje, kterou nám dávají, naději, že vyvstanou nové ženy, které právě tyto vlastnosti budou mít.

JITKA DVOŘÁKOVÁ

Konferenci uzavřela přednáškou s názvem Proč je důležité „řídit stát jako leader“ a ne jako firmu Jitka Dvořáková, generální ředitelka CZC.cz a regionální ředitelka v Mall Group.Je přesvědčená o tom, že každý z nás může být akcelerátorem změn a každý z nás je schopen mnohem větší akce, než si myslíme. Což je potřeba, neboť během podzimní krize oproti jaru převládá únava, blbá nálada, počet nemocných a rozčarování z nepředvídatelnosti.

Přidanou hodnotou dobrého CEO je umět poskládat tým tak, aby každý z něj byl ve své konkrétní roli lepší než manažer sám, zároveň ale tak, aby se tým dal uřídit. Tedy nemít jen ty nejlepší, ale mít ty, kteří dohromady složí špičkový tým. CEO má umět naslouchat a používat myšlenky těch druhých, umět rozpoznat, co se hodí realizovat, co hned, co později a umět rozhodovat. Nese zodpovědnost za vše, co se ve firmě děje a nesmí se odvolávat na předchozí úspěchy. Snad nejdůležitějším postřehem vzhledem k dnešní situaci bylo to, že ten, kdo firmu (stát, chcete-li) přivedl do krize, ji z ní jen těžko zase vyvede ven. V krizi je důležitá uvěřitelnost, upřímnost, odvaha říkat nepopulární věci a konat těžká rozhodnutí, za které přijme zodpovědnost. Například stopnout nadějné projekty, když jsou peníze a síla potřebné jinde.

A co závěrem? Řečníci vyzvali posluchače, aby v současné situaci nebyli bezmocní a nezůstali nečinní. Máme pokračovat ve snaze formovat a zlepšovat společnost kolem sebe, protože právě to je naší povinností. Zanechat kolem sebe prostředí, pracovní tým, firmu, město, stát, celý svět, o něco lepší, než jak jsme do něj přišli.