Pietní akce v areálu Kounicových kolejích dnes připomněla události roku 1939, kdy se na tři roky uzavřely dveře českých univerzit. Členové akademické obce a další přítomní si připomněli všechny, kteří nacistickému režimu podlehli, byli pronásledováni, vězněni nebo mučeni.
Vzpomínková akce Masarykovy univerzity dnes připomněla události roku 1939. Nacisté uzavřeli kromě dalších českých univerzit i tu brněnskou a její studenty a učitele věznili nebo poslali do koncentračních táborů. Z těch už se mnozí z nich nevrátili. Pieta v areálu Kounicových kolejí nepřipomínala jen smutné události, ke kterým před 80 lety došlo, ale zároveň vyjadřovala odpor proti totalitě a závazek neustupovat zlu.
„Uctiť si pamiatku kruto zavraždených kolegov je podstatné preto, aby sme si pripomínali zverstvá minulosti a tým sa dostatočne vystrašili na to, aby sme ich už neopakovali. Obete činov nacizmu a iných režimov potlačujúcich slobodu nám pripomínajú, že sloboda a demokracia nie sú samozrejmosťou. Keď to preženiem, tak ako sa študenti pred osemdesiatimi rokmi ráno zobudili a zčista jasna na nich nemecký vojaci mierili puškami, tak môžeme dopadnúť aj my, pokiaľ si nedáme pozor, nebudeme bdelí a nebudeme hájiť princípy a hodnoty demokracie. Práve preto je dôležité, aby sme nezabudli,“ vyjádřil se ke vzpomínkové akci předesa Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity Tomáš Varga.
Životy mnoha studentů a učitelů Masarykovy univerzity před 80 lety tragicky poznamenala nacistická okupace. Pietní shromáždení akademické obce Masarykovy univerzity proto připomnělo památku všech, kteří v tomto temném období přišli o život.
„Stojím na tomto místě s rozechvěním a hlubokou pokorou. Na místě poznamenaném nekonečným lidským utrpením a doslova zkropeném krví. Ne nadarmo bylo v souvislosti s Kounicovými kolejemi použito výrazu Golgota Moravy. Toto místo totiž v jistém smyslu představuje posvátné místo. Nejen pro naši univerzitu, ale pro každého člověka milujícícho svobodu. Pro každého demokrata, každého člověka věřícího v masarykovské ideály,“ uvedl ve svém proslovu rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.
Až do 17. listopadu 1939 sloužily Kounicovy koleje jako domov studentům Masarykovy univerzity. Po rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol sem však vtrhlo gestapo a příslušníci SS, kvůli kterým muselo 500 obyvatel kolejí odejít a dalších 173 studentů bylo odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. V pozdějších letech byla budova kolejí přeměněna na věznici pod vedením brněnského gestapa. „Do dubna 1945 prošlo touto věznicí více než 35 000 lidí. Pro většinu z nich byly kounicovy koleje přestupnou stanicí do jiných věznic, koncentračních táborů nebo na popraviště,“ dodal Bareš. Přímo v areálu Kounicových kolejí zemřelo v době nacistické okupace 700 až 800 lidí.
Pieta začala čtením stovek jmen těch, kteří v Kounicových kolejích přišli o život. Ta přečetli zástupci Studenstské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity. Každý z přítomných mohl zapálit svíčku jako vzpomínku či položit věnec nebo kytici na památník. Věnce na památník položil také rektor a děkani jednotlivých fakult Masarykovy univerzity.
„Existují dva zásadní důvody, proč má hluboký smysl připomínat si události z doby před 80 lety a příběhy lidí, kteří zde zahynuli. Prvním je hluboká úcta k utrpení našich bližních a k jejich památce a náš nesmírný obdiv k jejich hrdinství. Druhým důvodem je pak trvalé varování, které zaznívá z příběhů všech umučených a zavražděných. Trvalé varování, že skutečnému zlu je nutné vždy čelit už v jeho počátcích,“ zakončil Bareš.
Otiskem dlaně na černé plátno pak mohli všichni přítomní stvrdit svůj závazek neustupovat zlu a symbolicky tak vyjádřit odpor proti totalitě.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
