Na začátku byli tři studenti brněnského gymnázia Vídeňská, na konci projekt, který už využívá víc než tisícovka škol v Česku. Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm vymysleli projekt na pomoc dětem, které se staly obětí šikany. Tvůrci nyní zveřejnili analýzu rizikového chování na školách v ČR vycházející z 3000 anonymizovaných upozornění, která aplikací prošla.
Projekt funguje na principu online schránky důvěry, skrz kterou mohou děti anonymně, rychle a beze strachu upozornit na rizikové chování v kolektivu. „Prozatím byly údaje posbírány z více než 1260 škol, které se do Nenech to být zapojily. Nepřestáváme pracovat na tom, abychom pomáhali stále více školám a dětem po celé České republice,” říká spoluzakladatel David Špunar.
Nejvíce upozornění bylo odesláno z hlavního města a to v celkovém počtu 298. Druhé bylo Brno se svými 120 případy, následované Plzní a překvapivě Litoměřicemi. Mezi kraji vede Jihomoravský. Dále Středočeský a Ústecký kraj. Naopak nejméně upozornění bylo odesláno z kraje Karlovarského.
„Většinou na šikanu upozorňuje žák školy, v pouhé třetině případů to pak bývá sama oběť,” sděluje spoluzakladatel Jan Sláma. Na 63,9 % případů šikany upozornila děvčata. Obětí bývá v 91,1 % případů jednotlivec. Rozdíl v počtu upozornění na šikanu u dívek a chlapců bývá téměř nulový. Ze zaznamenaných dat vyplývá, že mezi agresory je dvojnásobný počet hochů než děvčat. U 73 případů děti a rodiče uvedli, že kantor o šikaně ví, ale neřeší ji.
V 35,91 % upozornění uživatelé sdělili, že se šikana odehrává fyzicky, v 21 % je součástí i šikana verbální. U 58,3 % případů upozorňují jen na verbální šikanu. Kyberšikana je většinou přítomna u obou typů, vyskytuje se v 6,67 % případů.
Podle analýzy dat dochází v 43,17 % k šikaně kvůli vzhledu. Terčem posměchu bývají děti, které jsou silnější postavy, nebo ty, které jsou ostatními považovány za ošklivé. Častěji se také oběťmi stávají děti, které ve škole nemají dobré výsledky. Výjimkou není ani šikana s rasistickým podtextem. V 6,35 % případů je důvodem k šikaně sexuální orientace oběti.
U 8,87 % jsou součástí šikany krádeže nebo ničení majetku dítěte. Uživatelé Nenech to být také upozorňují na užívání a prodej návykových látek, nejčastěji drog a cigaret. „V jednotkách případů jsme také zaznamenali sexuální zneužívání nebo známky domácího násilí," uvedli tvůrci projektu. V 13 případech bylo upozorněno na sebevražedné sklony či myšlenky.
Není výjimkou, že si oběti nesou následky z dob šikany po celý svůj život. Své o tom ví i Štěpán Uhlík, který se po tvrdé šikaně rozhodl pomáhat ostatním obětem, které si podobným trápením také prochází. „Šikana je nejhorší v tom, že zůstává v člověku i dlouho po tom, co skončí. Musí se s tím dlouho vyrovnávat,” myslí si Štěpán.
Nenech to být se pod značkou FaceUp.com rozběhlo i v dalších státech světa, aktuálně v osmi. Nejnovější úspěchy zaznamenává v Jihoafrické republice, kde FaceUp.com obdržel schválení od ‘The South African Depression and Anxiety Group‘, která představuje významnou neziskovou organizaci sjednocující velké množství psychologů, psychiatrů a lékařů.
V Indii projevilo zájem o spolupráci i Ministerstvo pro rozvoj lidských zdrojů. „Mimo Českou republiku, Indii a JAR se snažíme pomáhat dětem i na Slovensku, v Polsku, ve Švýcarsku, USA a Velké Británii,” doplnil třetí spoluzakladatel Pavel Ihm.
Foto Nenech to být, Pavel Rygl | Zdroj s použitím TZ
