Ombudsman Stanislav Křeček podpořil návrh na zrušení části občanského zákoníku, která umožňuje odškodnit nemajetkovou újmu na zdraví pouze podle „zásad slušnosti“ . Zrušení podle něj matoucího ustanovení navrhl Ústavnímu soudu Okresní soud ve Vyškově. Veřejný ochránce práv má stejně jako vyškovský soud za to, že je věta v rozporu s principem právní jistoty.
Napadená část stanovuje, že při ublížení na zdraví má škůdce odčinit újmu poškozeného peněžitou náhradou, která vyváží plně vytrpěnou bolest a další nemajetkové újmy. „Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti,“ stojí v příslušném paragrafu. Podle návrhu vyškovského soudu ale taková formulace odporuje zásadám právního státu, který má zajistit předvídatelné rozhodování.
S názorem vyškovského soudu souhlasí i ombudsman. „Domnívám se, že primárním zájmem poškozeného v situaci, kdy mu jednáním jiného byla způsobena újma na zdraví, je získat odškodnění v alespoň minimální určité výši a získat je relativně rychle. Stávající právní úprava nenabízí poškozenému ani jedno, ani druhé," shrnul Stanislav Křeček ve vyjádření pro Ústavní soud. Současná podoba předpisů navíc podle Křečka ubližuje obětem tresných činů a poškozeným.
Vláda rozhodla o vstupu do řízení u Ústavního soudu na konci srpna, kabinet bude v řízení prosazovat naopak zamítnutí návrhu. Odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu, podle kterého metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění nemůže mít závazný charakter. Nejvyšší soud doporučil řídit se metodikou publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a svůj postup zdůvodňoval podle pravidel, která nastavuje. Podle navrhovatelů ale není metodika právní předpis a ve sbírce se vůbec neměla objevit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
V tomto případě má pan Křeček pravdu. Takových vágních (neurčitých) ustanovení je ovšem v našem občanském zákoníku několik: "dobré mravy", "obyčejné lidské cítění", "zjevné zneužití práva" i ty "zásady slušnosti". Bloudící soudci jsou totiž při výkladu těchto ustanovení bezradní, neboť je nedokáží vysvětlit z hlediska klasické stoické filosofie - ta totiž byla kořenem římského práva, které se naši slovutní legislativci pokoušejí krajně neobratně napodobit. Bez filosofie to totiž nejde.
