V novince Husy na provázku se objeví i kočka, doplní herce na jevišti

Brněnské Divadlo Husa na provázku v nové autorské inscenaci zkoumá vztah člověka s přírodou a fenomén jinakosti. Představení v režii Elišky Balog dostalo název Moje kopyta rozryla už zem. Tři protagonisty doplní na sklepní scéně Husy na provázku živá kočka. „Premiéra 27. února je vyprodaná,“ uvedla mluvčí divadla Kateřina Theissigová.

Režisérka Balog ve své tvorbě dlouhodobě otevírá témata outsiderství, menšinové zkušenosti a společenského vytěsňování. V novince propojuje motivy mizející divoké přírody s perspektivami neurodivergentních lidí, jejichž mysl odlišně vnímá, zpracovává informace a reaguje na okolní svět. Vzniká experimentální poetická studie i živá performativní událost, podle tvůrců citlivá, drsná, místy absurdně vtipná a přitom křehká.

„Věděli jsme, že nechceme vytvářet inscenaci o klimatické krizi nebo ničivých katastrofách, ale nabídnout publiku jedinečné propojení jinak opomíjených perspektiv – domácích mazlíčků, nelidských bytostí a lidí, kteří jsou kvůli neuroatypičnosti vytěsňováni na okraj společenského zájmu. Je to příběh o vykloubenosti reality a izolaci jinakosti,“ uvedla režisérka.

Osobní zkušenost člověka na autistickém spektru a specifickou poetiku vnáší do inscenace performerka a básnířka Eva Marie Růžena. „Paralela mezi autismem a duševním zdravím zvířat je pro mě osobně nová, ale prohlubuje moje vlastní prožívání sebe sama. Obecně má moc provázat známé a cizí, a to oboustranně. Autista je jako zvíře v podmínkách, které ho mučí,“ uvedla básnířka.

V rolích partnerské dvojice se představí Dušan Hřebíček a Tereza Maxmilián Marečková. Po jejich boku vystoupí také kočka Emilka. „Možná bude během představení jen spát. Je ale důležité bourat představu člověka jako středu vesmíru a přiznat, že do některých aspektů možná nikdy nebudeme schopni proniknout,“ řekla Balog.

Díky využití videí a živého nahrávání se publikum během chvilky ocitne v panelovém domě, na odlehlé savaně i v dětském pokojíčku. „Inscenace je jako koláž různých realit. Tím bychom chtěli zdůraznit, že svět nemusí být pochopitelný, aby byl skutečný," uvedl dramaturg Jakub Molnár.