V Mahenově divadle ničemu nevěřte

Pierre Corneille (1606-1684) byl už za svého života váženým a ctěným dramatikem. Členem Akademie. Ale rozhodně nebyl vizionář. O pařížském metru neměl ani zdání. Přesto se inscenátoři klasicistní komedie Lhář rozhodli umístit její děj právě tam. Původní Lhář se odehrává na zásadních místech tehdejší Paříže – v tuilerijském parku u Louvru a na náměstí Royale. My jsme se také rozhodli pro pařížskou dominantu, její slavné metro. Náš lhář Dorant přijíždí do Paříže a rád by se dostal z podsvětí konečně na světlo velkého světa, ale neustále ho od toho něco zdržuje, takže po těch schodech mířících k jeho vysněnému cíli se po celou hru nevydá. A nakonec – rozhodli jsme se pro docela punkovou úpravu té hry, takže je to takové Corneille underground, vysvětluje volbu prostředí dramaturg inscenace Jaroslav Jurečka.

Ten již počtvrté v Národním divadle Brno spolupracuje s režisérkou Aminatou Keita. Po aktuálním a úspěšném Feministovi, který měl premiéru letos v únoru v Redutě, se společně pustili do látky, která se v komedii objevuje po staletí. Jedná se o archetyp chlubila, kecala, který vrší lež na lež a zaplétá se do situací tak, že se již zdá, že není úniku.  Ovšem v Corneilllově Lháři nelže hlavní postava proto, že by ji to bavilo. Dorant se obájí hrdinskými činy hlavně z nedostatku sebevědomí. Což je i jedno témat, které vystihují dnešní dobu.

Na člověka, který se nechá ovládnout povrchními měřítky, je vytvářen extrémní tlak. Jak se má chovat, jevit, vypadat. Není potom čas na formulaci skutečného názoru, jde jen o prázdná gesta. A tenhle tlak hra dobře vystihuje, zamýšlí se nad aktuálností inscenace Aminata Keita. Zároveň ale dodává, že hra je především komedií, a proto není nutné jít při sledování Lháře pod povrch. Nejvíce je zvědavá na reakce publika. Zda se hlavní postavou, Dorantem, nechají okouzlit nebo k němu budou naopak kritičtí.

Doranta hraje Viktor Kuzník, který byl v Cenách divadelní kritiky za rok 2022 nominován v kategorii Talent roku. Ostatně právě herci jsou tím důvodem, proč Aminata Keita tak ráda spolupracuje s Činohrou NdB. Mám tenhle soubor strašně ráda, z herců čerpám spoustu inspirace a energie. Do Lháře jsem se mohla pustit právě proto, že vím, co zdejší herci dovedou. S Viktorem Kuzníkem nepracuji poprvé, ale tohle je rozhodně role, ve které může projevit svůj všestranný talent, který, nebojím se říct, pravděpodobně zamotá hlavu spoustě lidem – nejen na jevišti. 

Lháři se dostalo moderního přebásnění. Jednak překladatelem Vladimírem Mikešem, jednak samotnými tvůrci. „Corneille, Shakespeare, Goethe – ti všichni ve svých hrách odkazovali na svou současnost a v komedii především. Je to způsob, jak předváděný děj divákům přiblížit: například ve Lháři se Dorant vychloubá, že bojoval v Německu, tj. ve třicetileté válce, která v době premiéry hry stále ještě probíhala – tím mohla být podobnost mezi jím a jinými tehdejšími chlubily jasnější. Dnešní hejsci se chlubí trochu jinak, a tak jsme to přizpůsobili dnešku. Aktualizace je někdy prostě nutná a někdy je prostě vtipná, hlavně když se odehrává v rýmovaném verši – člověk nemá často šanci zarýmovat si na slova jako je DJ nebo profilovka,“ zdůvodňuje potřebu modernizace dramaturg Jaroslav Jurečka.

Výraznou složku inscenace je scéna, na kterou je režisérka inscenace náležitě hrdá: „Máme skutečně impozantní výpravu. Z té mám velkou radost. Scénografové Simona Rybáková a Martin Chocholoušek patří mezi špičky evropské divadelní scény. Náš Lhář se odehrává na jedné ze stanic pařížského metra a děj se odehrává v jakési nadčasové realitě (ani dnes, ani kdysi), což úžasně vystihují právě do nejmenšího detailu propracované kostýmy. V neposlední řadě je to i hudba francouzského interpreta Stromaeho, která s sebou divákům přinese autentický pařížský vibe.“ 

Od 23. června v Mahenově divadle.