Přitažlivá beznaděj, lži a krutá legrace. Steigerwaldova nová hra se dotýká i války na Ukrajině

Na divadelním kousku začal Steigerwald pracovat už během koronavirové pandemie. Jak je ale u tohoto autora podle režiséra Břetislava Rychlíka zvykem, vše, co se v tragikomedii odehrává, jako kdyby až neuvěřitelně odráželo současné světové dění. „Odhalil všechny konotace, když byl dnešek ještě před včerejškem,“ souhlasí principál divadla Bolek Polívka.

Děj se odehrává v rozbořeném kostele, kde dva tuláci vzpomínají na život, a probírají se tak bohatými dějinami posledních sta let. Dramatik ale uvádí, že historie, o které spolu postavy hovoří, je jejich vlastní pohádkou, ve které nejde nikomu a ničemu věřit. Místo příběhů tak diváky překvapí jen útržky a náznaky, které mohou znamenat cokoliv, nebo nic a uslyší jen křik zoufalců. „Někoho může rozklad světa pobavit. Nic prý není přitažlivější než beznaděj,“ dodává.

Stejně jako autorova předchozí dramatická tvorba, i tato si klade za úkol v lidech především vyvolat otázky. S vpádem Ruska na Ukrajinu navíc dosáhla úplně jiných rozměrů. „Nechceme z toho dělat politickou agitku. Neřekli jsme si, že hru najednou zaktualizujeme, uděláme o Ukrajině a natřeme to všem lhářům,“ vysvětluje režisér Rychlík. Dodává, že právě kvůli současné situaci se ale hra stala ještě aktuálnější a palčivější. „Říká se, že Karlovy slzy tečou z mozku. Mám ale dojem, že tady spíš tečou ze srdce,“ komentuje.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Divadlo Bolka Polívky (@divadlo_bolka_polivky)

Bystré komediantství a jímaví parchanti

V hlavních rolích se jako „géniové lži“ ukážou Bolek Polívka jako Voják a Cyril Drozda jako Filozof. Postavu Vojáka, stejně jako celé dílo, psal přitom autor přímo pro Polívku a jeho brněnské divadlo. Přesto, že figury jsou ve své podstatě záporné, najde si k nim podle Steigerwalda divák svoji cestu. „Jsou to takoví roztomilí a jímaví parchanti, kteří si ze světa dělají krutou legraci,“ směje se.

Třetí a jedinou ženskou postavu zahrají v alternaci Ivana Hloužková a Eva Salzmannová. „Marie je žena mnoha tváří, která v každé scéně vytáhne jiné ženské zbraně. V jedné scéně svádí, v druhé napadá, ve třetí silně argumentuje, a nakonec to všechno popře,“ nastiňuje Hloužková.

Inspiraci dramatik čerpal mimo jiné i ve francouzském městě Nice. S manželkou a herečkou Evou Salzmannovou tam navštívili museum rusko-francouzského malíře Marca Chagalla, jehož některé obrazy se obsahově zabývají stalinistickou genocidou na Ukrajině. Ani to prý ovšem nebylo původním záměrem.

Naposledy se Steigerwaldova tvorba na divadelních prknech objevila v roce 2014 v Uherském Hradišti. Hru Cena facky aneb Gottwaldovy boty tenkrát také uvedl po boku Břetislava Rychlíka, který ji režíroval. Nyní se společně 23. dubna dočkají další premiéry, v Praze pak diváci hru uvidí 5. května v divadle Studio DVA.