Čtvrt tisíciletí od narození hudebního génia. Balet Národního divadla Brno uctí Beethovena jako symbol svobody

Choreograf Mário Radačovský se netají obdivem k Beethovenovu hudebnímu géniu a při rozhovoru s ním je to patrné. V novém libretu, výtvarné podobě a především choreografii vzniká v Baletu NdB dílo velkého a důstojného rozsahu jako vklad Národního divadla Brno k celosvětovým oslavám Beethovenova výročí narození. V nové inscenaci se představí jak sólisté a sbor Baletu NdB, tak i sólisté a sbor Janáčkovy opery, orchestr Janáčkovy opery a klavírní virtuos Jiří Hrubý. Hudební dramaturgie vznikala ve spolupráci choreografa a dirigenta představení Jakuba Kleckera. V baletu zazní symfonická Beethovenova tvorba v podobě 5., 6., 7. a 9. symfonie, ale i komorní tvorba zastoupená klavírními sonátami. Stejně jako Beethoven boural zažité přístupy, rozhodl se i Mário Radačovský pro nezvyklé výtvarné řešení. To se týká především netradičního uspořádání jeviště, kde budou přítomna všechna tři umělecká tělesa a kde balet bude blíže divákům tančit na proscéniu a přední části jeviště. Autorem výtvarné koncepce scénografie je ve spolupráci s choreografem uznávaný brněnský výtvarník Jaroslav Milfajt. Kostýmy navrhla Ludmila Várossová, která stejně jako scénograf spolupracuje s Baletem NdB již poněkolikáté. 

Ctím Beethovenovo dílo i jeho nelehký, přesto obdivuhodný život, říká choreograf Mário Radačovský

Ptát se, co bylo primární inspirací pro vytvoření baletu Beethoven, je asi zbytečné?

V tomto roce si připomínáme významné Beethovenovo 250. výročí narození a myslím, že by bylo neuctivé a špatné si géniovo jubileum nepřipomenout. Beethoven je nejen pro mne jedna z nejdůležitějších osobností dějin hudby s ohromným přesahem do dnešních dnů, ale je také spojen i s pojmem „svoboda“ a s jejím celoživotním hledáním. Tu svobodu, kterou mám dnes na mysli, postupně nevědomky nebo vědomě ztrácíme. Beethoven byl idealista, věřil ve spravedlivé uspořádání společnosti a z toho, co o něm vím, usuzuji, že pokud by žil v dnešní době, byl by jedním z nejslyšitelnějších proevropských hlasů. Zároveň by byl zcela určitě i jedním z největších kritiků toho, co v Evropě nefunguje, protože i v hudbě boural vše, co bylo do jeho časů zažité a přežité. Jeho 9. symfonie je symfonie symfonií, je to symbol, který v minulosti již mnohé režimy použily pro svůj prospěch. Je to dílo, které obsahuje vše o nás, o lidských bytostech, a zůstane čnít jako monolit, pokud tu budeme my, lidé, pokud se nezničíme.
Kromě Beethovenovy osobnosti Vás uhranula i jeho hudba.

Ano, Beethoven je svoboda a zároveň i boj. Neskutečný zápas o každou notu, pokus o dokonalost. Mnozí tvrdí, a to nyní volně použiji slov Leonarda Bernsteina, který byl jedním z největších dirigentů Beethovenových děl, že jeho genialita nebyla v melodiích, v rytmu, harmonii, dokonce mnozí jej za jisté hudební aspekty kritizují jako průměrného, pokud se vyjmou z celku. Beethovenova genialita tkví ve formě. Jako by měl přímé spojení s nebem a někdo mu nadiktoval, která nota je ta pravá a která má být ta další. Jen ta a ne jiná, jinak by se vše rozpadlo. Jako by věděl, že toto je ta jediná možnost v celém vesmíru. To je Beethoven, v tom je jeho genialita!

Géniové ale nemívají lehký život…

Všichni géniové mají bohužel i své temné stránky ovlivňující jejich život. Beethoven třeba nikdy nezažil to nejzákladnější, šťastný rodinný život. Jako malý ztratil milovanou matku a otec byl hrubý tyran a alkoholik. Později při projevech sluchových problémů ústících v naprostou hluchotu měl potíže s navazováním, ale hlavně udržením intimních vztahů, které by se přirozeně proměnily v manželství. To vše mu bylo odepřeno. Je to smutný příběh génia, který celý život podřídil umění hudební tvorby, ve které toužil být svobodný.

Jaký tedy bude Váš Beethoven?

Můj balet nebude hodnocením jeho osobnosti, to bych si nikdy nedovolil. Ctím jeho dílo i nelehký, přesto obdivuhodný život. Snažil jsem se vybrat nádherné hudební kusy a k nim přiřadit osoby z jeho života, které mohly být jeho potencionální inspirací k dané symfonii, sonátě nebo romanci. Je neuvěřitelné, kolik krásy nám zanechal přes všechny útrapy hledání tvůrčí dokonalosti, zdravotním problémům, své výbušnosti, hlučnosti a křiku, úplné hluchotě. Navzdory té černotě, která jej nakonec obklopovala, je jeho hudba pozitivní, nádherná, emočně nabitá vším, co se ukrývalo v jeho nitru. A v závěrečné sekci baletu, kde zazní 9. symfonie se Schillerovou Ódou na radost, bude vše. Takové poselství, kam jsme se posunuli od dob Beethovena. Symbolicky vše, svoboda, ale i současnost a „korona“… Obraz doby, kdy rychle zapomínáme a jsme lehce ovlivnitelní, kdy ztrácíme kritické myšlení a dovolujeme průměrnosti, aby se stala normou v našich životech. Jak si málo vážíme vědomostí a umění, jak se z umění vytrácí „kumšt“ a je nahrazován plytkostí a povrchností, která se stává měřítkem pro posuzování ostatního. O tom, jak všichni máme na vše „názor“ a máme pocit, že můžeme vyslovit cokoliv a kdekoliv a úcta, vědomosti a svoboda se ztrácejí z našich životů a naše duše chřadnou…