středa 3. června 2020 Tamara

Dělání muziky je tak trochu jako vaření, rád při něm experimentuji, říká elektronický mág HRTL

Elektronický hudebník Leoš Hort, známý pod přezdívkou HRTL, vydal krátce před nouzovým stavem album Hotspot, které kritika přijala velmi pozitivně. V rozhovoru pro Brněnskou Drbnu mluví nejen o tom, jak nová situace poznamenala jeho plány, ale také třeba o tom, jaké podmínky mají umělci v některých západoevropských zemích.

Promiň za klišé hned v úvodu. Jak zvládáš situaci kolem koronaviru?

Zvládám to v pohodě. Člověk se musí holt přizpůsobit. Nemá cenu dřepět s rukama v klíně a čekat, co bude, tak jsem šel na brigádu a makám teď rukama. Vnímám to pozitivně, i když jsem teď měl jezdit po klubech s novou deskou, tak si na tom hledám to dobré. Až budou nějaké jasnější vyhlídky, tak udělám dlouhodobější plán a pokusím se vrátit do modelu před krizí.

Co děláš rukama? Jestli to není tajné.

Různé věci, ale převážně tesařskou práci. Je osvěžující pracovat na něčem, co má výsledky, které si člověk může osahat.

Zaznamenal jsem, že hodně hudebníků v rozhovorech zmiňuje domácí vaření jako relaxační činnost. Vaříš?

Jasně! Často a rád. Rád experimentuji a zkouším nové věci. Vlastně mi to trochu připomíná dělání muziky. Kombinuješ ingredience v nějaké posloupnosti a kolikrát tě to samotného překvapí.

Nějaký zajímavý experiment z poslední doby?

Zrovna dnes jsem vařil vepřové na zázvoru. Takové kombo, že jsem netušil, co z toho vyleze. Nakonec docela dobré. Blbě nám z toho nebylo.

Pojďme k hudbě. Krize tě nezastihla zrovna v nejlepší chvíli. Vydal jsi desku. Následně musel zrušit pražský křest i tour.

Je to prostě smůla. Na to nejde nic říct. Užírat se tím nebudu. Máme teď jako společnost jiné trápení než zrušené koncerty. Samozřejmě, že mě to mrzí. Poslední dva roky práce jsem směřoval na tohle období. Je to rána, ale jsem v pořádku i všichni moji blízcí. Střechu nad hlavou máme a uživím se. To mi teď stačí. Jsou tisíce lidí, které to přivedlo do mnohem složitější situace, proto necítím jakýkoliv nárok si na cokoliv stěžovat.

Už se rýsují nějaké přeložené termíny koncertů?

Něco se samozřejmě rýsuje, ale vzhledem k tomu, jak se situace neustále mění, tak jsou to zatím spíš jen představy a přání.

Časopis Fullmoon nedávno velmi pozitivně ohodnotil tvé nové, už třetí řadové album. Šlo přitom o nejpozitivnější recenzi v tvé dosavadní kariéře. Čím se deska liší od předchozí tvorby?

Zajímavá otázka. Ta deska je ale tak jiná, že by asi bylo jednodušší odpovědět, co má s předchozí tvorbou společného. Změnil jsem přístup k tvorbě, můj tvůrčí proces teď vypadá jinak. Mám nové priority a také nový zvuk.

Na brněnském křtu, krátce před nouzovým stavem, jsi koncertní set doprovodil živými bicími. Jak reagovalo publikum? Hype?

Brněnský křest mi připomínal ani ne tak křest desky, jako spíš křest ohněm. Byl jsem hrozně nervózní. Naposledy jsem se takhle cítil tak před pěti lety. Byl to náš první společný koncert. Sice jsme měli takzvaně nadrceno ze zkušebny, ale na koncertě bylo najednou všechno jinak. Samozřejmě co se mohlo technicky pokazit, se pokazilo. Při hraní vznikly i několikaminutový prostoje na řešení problémů. Byl jsem z toho úplně vykolejený, ale publikum bylo neuvěřitelné. Muselo jim to lézt na nervy, ale celou dobu nás neúnavně podporovali. Bylo to úžasné a fakt mi to udělalo radost.

Zkoušíte teď vůbec?

Momentálně nezkoušíme. Ale už se do toho plánujeme zase vrátit. Cvičíme skladby z alba, takže je potřeba dril a disciplína. Ta hudba není zrovna jednoduchá. Je tam hodně chytáků, které je třeba mít vyloženě nadrcené.

Skladbu Prahou metrem jsi editoval v pražském metru. Na desce jsi pracoval také v Barceloně. Myslíš, že je na nějaké skladbě slyšet přímořský "vibe"?

Ty skladby nejsou navázané na nějaké konkrétní místa. Je to spíš shrnutí celého toho životního období. Barcelona toho byla součástí a v desce je to zakódované. Není tam ale žádný přímořský track, to ne.

Zkouším, nakolik tě ovlivňuje prostředí. Mahler například komponoval výhradně v určenou dobu v lesním srubu u jezera.

Prostředí mě určitě ovlivňuje a je pro mě důležité. Ale není to tak, že bych někde byl a udělal track. Pracuji na tom průběžně v různých momentech a na různých místech.

Podněcuje tě něco jako koronavirus ke kreativitě? Nebo jsi kreativně "shut down".

Koronavirus určitě není zdroj inspirace. Teď jsem tak trochu "shut down", protože trávím hodně času vydáváním energie v práci. Pak se ji zas snažím načerpat. Ale už jsem během karantény měl pár live streamů. U toho se takzvaně vyblbnu a nevypadnu úplně z formy.

Mnoho umělců teď využívá live streamů. Ty jsi přitom díky nim vešel do širšího povědomí a nahrál jich poměrně hodně. Je nějaký stream, na který obzvlášť rád vzpomínáš? Vybavuje se mi například z brněnské Milady kaffee.

Určitě. Rád vzpomínám na celé to období. Milady kaffee bylo skvělé. Pak také společné streamy s Olím Torrem. Nebo s Cuckoo. S klukama ze Ströme.

Byl nějaký třeba i vyloženě bizarní? Vyčnívající?

Největší bizár byl, když jsem streamoval na zahradě před vilou na Klamovce (usedlost v Praze, pozn. red.). Najednou se tam objeví Oliver (hudebník Oliver Torr) a povídá: „Ty streamuješ jo? Tak já tam jdu zamávat.“ A místo toho tam v pozadí začal dělat hvězdy, jak dělají holky na hřišti.

Hotspot jsi vydal u katalánského vydavatelství. Hraješ hodně v Evropě, zejména v Německu a Nizozemsku. Jaké jsou tamější podmínky pro nezávislé umění ve srovnání s místními?

Tak trochu jiná liga. Němci i Holanďani totiž vnímají "nightlife" jako skutečnou součást kulturního sektoru. Takže se mu dostává i náležité podpory. Jsou tam podmínky, ve kterých můžou mnohem snadněji vznikat velké a významné věci. Jako třeba kluby, festivaly, konference, kolaborativní projekty, studia a tak dále.

Myslíš asi podporu státu, která je v Německu řešena koncepčně pro každé třeba i menší město.

Jojo. Finanční prostředky, prostory a všeobecná podpora nových věcí. U nás se ti prostě nestane, že bys od města dostal dům za symbolický nájem na pět let, abys v něm udělal třeba multižánrové sdílené studio. Nebo když je v klubu s tradicí čtyřiceti let v menším městě narušená statika a musí zavřít, tak město na vlastní náklady postaví podle tvých představ nový kulturní dům, který ti pronajme. Kam tě pozvou, ať zahraješ a ty koukáš s otevřenou pusou.

To jsou příklady z Německa?

Holandsko.

Je to už asi dva roky, co ses odstěhoval z Brna do Prahy. Stýská se ti?

Popravdě jsem čekal, že se mi bude stýskat víc. Brno mám moc rád, ale takový ten pocit návratu domů, když tam přijedu, bohužel nemám.

Na závěr mám právě dotaz od brněnské fanynky, která dostala možnost zeptat se tě na cokoliv. Ptá se, jestli víš, co je to pcháč a kde bys ho hledal. Víš?

Teď si připadám jako v AZ kvízu. Jak jsi řekl otázka od fanynky, tak jsem se hned začal bát, že to bude něco hodně na tělo. Tohle je ale spíš vědomostní, tak se mi dost ulevilo. Každopádně absolutně netuším, co to je pcháč, a proto bych ho hledal na Googlu. Což také udělám hned po tomhle rozhovoru, ať si rozšířím obzory.

Leoš Hort, známý jako HRTL, je přední představitel elektronické hudby a zakladatel kazetového vydavatelství Bükko Tapes. Doposud vydal tři řadové desky: Dataloss (2015), Yellow Mellow (2017) a Hotspot (2020). V roce 2015 získal cenu Anděl v kategorii elektronická hudba.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo7 čtenářů

Autoři | Foto Radim Dibdiak

Štítky HRTL, umělec, dj, brno, elektronická hudba, praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.