Opera o obludném monumentu. Brno představí tragický příběh autora Stalinovy sochy na Letné

Švec vytvořil návrh nerealizovatelného monumentu, který ale soutěž vyhrál. Politický tlak, kterému byl nucen čelit, ho bohužel dohnal až k sebevraždě. Podle slov režiséra Davida Radoka se nebude jednat o dokument, ale o volnou inspiraci touto absurdní stavbou, která obsahuje veškeré ingredience antické tragédie, vzhledem k tomu, že šlo o sochu jednoho z největších diktátorů a vrahů světové historie.

Ze sólistů se můžou diváci těšit v hlavní roli na Svatopluka Sema, dále třeba na Romana Hozu a Markétu Cukrovou. Zajímavé bude vidět a slyšet tři sbory, které jsou součástí inscenace. Soubor opery tak již po několikáté spolupracuje s Českým akademickým sborem a Dětským sborem Brno. 

Stalinovi jsem v dětství sedával na knoflík, říká režisér

„Až do mých osmi let dominoval z Letné Stalinův žulový pomník celé Praze. Viděno z dětské perspektivy působilo sousoší obludně – ne jako socha, ale jako monstrum, a to jsem ještě netušil, že se jedná o pomník masového vraha," říká o začátcích svého vztahu s nechvalně známou sochou režisér Radok.

„V roce 1962 našla konečně komunistická strana odvahu sochu odstranit. Části sousoší se dočasně uskladňovaly na Štvanici ve velké ohradě za Zimním stadionem. Štvanice byl můj dětský rajón, a tak nás zvědavost nutila proniknout do ohrady a objevit toto strašidelné panoptikum fragmentů sochy, kde na knoflíku od košile se dalo pohodlně sedět,“ usmívá se režisér.

Člověk sešrotovaný společenskými okolnostmi

Hudební kompozice se ujal skladatel Marko Ivanović. „Na počátku byl příběh sochaře Švece a jeho nešťastného Stalinova pomníku, který už řadu let dráždil režiséra Davida Radoka. Asi před pěti lety se mi o své chuti realizovat na toto téma operu zmínil, a protože i mně připadalo téma nosné a představa další spolupráce s Davidem Radokem inspirativní, nabídl jsem se, že zkusím tento námět opět zpracovat," říká Ivanović.

„Od začátku jsme se shodovali na tom, že nechceme dělat dokumentární rekonstrukci celého příběhu, ale že nás především zajímá nadčasová problematika vztahu umělce a vládnoucí moci. Bylo taky jasné, že naše pohledy na celou událost budou i trochu odlišné vzhledem ke generační vzdálenosti a různým osobním zážitkům. Rozhodli jsme se tedy vytvořit časově neurčitý svět, do kterého si každý z nás, stejně jako každý z diváků, může projektovat svou vlastní politickou zkušenost," popsal skladatel.

„Jde o jednoaktovou operu, která v jedenácti atmosférických scénách vypráví až kafkovský příběh umělce, sešrotovaného nenormálními společenskými okolnostmi," uzavírá skladatel.