Zvířata se u nás mají lépe než v zoo, zákaz je postavený na hlavu, říká Patrik Joo z cirkusu Jo-Joo
Patrik Joo, jehož rodina již po generace provozuje cirkus Jo-Joo, je synem známého principála Jaromíra Joo. Patrika Joo si vyzpovídala sesterská Olomoucká Drbna. Povídali si především o kauze zákazu vystupování zvířat v cirkusu, která teď hýbe celým Českem.
Pane Joo, vezmeme to pěkně od podlahy – jak se diváte na hrozící zákaz vystupování zvířat v cirkusu?
Dívejte, bez zvířat cirkusy jako takové již nebudou cirkusy, ale varieté. Zvířata v cirkusech se chovají v nadstandardních podmínkách a splňují všechny parametry chovu jednotlivých druhů. Pro lidi od cirkusu ale tyto zvířata nejsou jen předmětem jejich obživy, jsou s nimi od narození a tvoří rodinu. To, že někdo říká, že zvířata do cirkusu nepatří, nebo že jsou v cirkusu týrána, naprosto odmítám.
Na základě něčeho ale určitě musí ten návrh na ministerstvu životniho prostředí ležet...
Všechny spolky a neziskové organizace se spojily a začaly to řešit tedy, když vyplavalo na povrch kšeftování s exotickými zvířaty a jejich kožešinami, do které byl zapleten jeden z Berousků. Úsměvné je, že ten konkrétní Berousek nic s cirkusem společné nemá, je to prostě jen shoda náhod. Poté se všechny síly těchto spolků přes společné právníky upnuly na zvířata v cirkusu.
Takže ten návrh zákazů je vlastně výsledkem úsilí ochránců zvířat?
Ano. Přitom směrodatné by měly být pro ministerstvo zprávy ze Státní veterinární zprávy, jejichž pracovníci jsou u nás, ať už ohlášeně, nebo neohlášeně, co chvíli.
Za těch 22 let, co jsme se s cirkusem vrátili do Česka, u nás byly nezpočetněkrát, a pochybení z naší strany jdou napočítat na prstech. Z toho se navíc jen máloco týkalo zvířat, většinou šlo o chybějící razítko či jiná administrativní chyba.
Jak je tedy v kostce o zvířata v cirkuse pečováno?
Pokud to mám hodně zjednodušit, mají se u nás lépe jak v zoologické zahradě. Pochopte, že ty zvířata jsou u nás za celou historii cirkusu od narození, berou nás jako jedny z nich. Výběhy mají velké, stejně jako přístřeší či kotce. Když se podíváte na naše tygry či jiná zvířata, je o ně opravdu prvotřídně postaráno, což se odráží v kvalitě jejich stavby těla či zdravé srsti.
Ochránci zvířat kritizují například to, že jsou zvířata během vystoupení nucena vykonávat pro ně nepřirozené aktivity...
A teď mi řekněte, co si pod tím mám představit. Ty zvířata jsou od určitého věku cvičená k vystupování, ale to neznamená, že dělají něco nepřirozeného. Pokud si na diskuzích či v přímé konfrontaci s demonstrujícími, kteří nám pravidělně před cirkusem stojí, dozvím, že nás kritizují za to, že v cirkusu používáme hořící obruče, kterými zvířata musí proskakovat, musím se smát – taková čísla už jsou patnáct let v cirkusech zakázaná.
Stejně tomu je tak v případě, že nás někdo kritizuje za to, že používáme k cvičení zvířat biče. Nic takového se u nás v cirkuse neděje, a není tomu tak ani v jiných českých cirkusech, kterých je třicet. Když zveme ony demonstrující, stojící před cirkusem, aby se šli podívat, v jakých podmínkách zvířata chováme, nebo aby se šli podívat přímo na vystoupení, kde by viděli, že zvířatům opravdu není ubližováno, nechtějí. To je pak těžké pořízení.
Máte srovnání třeba s jinými zeměmi, kde cirkusy působí?
S cirkusem mám procestovaný téměř celý svět, a tak vím, že například tvrzení, že na Slovensku, v Německu nebo ve Švýcarsku jsou zvířata v cirkusech zakázaná, je lež. Zvířata tam v cirkusech normálně vystupují, je to jen další fake news, kterými krmí ochránci zvířat lidi na sociálních sítích a v médiích.
Jak se dá tedy situace z vaší strany řešit?
Musíme začít proti těmto nesmyslům začít právně bojovat, a zároveň být slyšet v médiích. Už teď jsou zástupci českých cirkusů zvaní do různých diskuzních pořadů, kde budou vysvětlovat veřejnosti, že je celá tato kauza postavená na hlavu.
