Nedobrovolně sterilizované ženy mají novou naději. Žádat o odškodnění by mohly další dva roky

Dva roky navíc

Ženy, které byly nedobrovolně nebo bez dostatečných informací sterilizovány, by mohly získat více času na podání žádosti o odškodné. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) a poslankyně Eva Decroix (ODS) podali návrh na prodloužení lhůty jako součást vládního návrhu k novelizaci zákoníku práce.

Pokud poslanci schválí návrh, lhůta pro žádosti o částku 300 tisíc korun by se mohla prodloužit o dva roky. Současný termín, do kterého je možné žádosti podávat, je 2. ledna 2025. Ministerstvo zdravotnictví však nestíhá všechny žádosti zpracovávat, což vyvolalo tlak na změnu pravidel. Pro ženy, které se zatím nestihly přihlásit, by to znamenalo novou šanci získat spravedlivé odškodnění.

Více než čtyřnásobek žádostí

Ministerstvo zdravotnictví eviduje k pondělí přes dva tisíce žádostí, i když při přípravě zákona počítalo jen zhruba se čtyřmi sty. Dosud bylo kladně vyřízeno přibližně sedm set žádostí. Některé ale ministerstvo zamítlo, nebo o nich nestihlo rozhodnout ve lhůtě šedesáti dnů, kterou zákon stanovuje.

„Prodloužení lhůty pro podávání žádostí o odškodnění by znamenalo šanci, aby skutečně všechny ženy mohly uplatnit nárok na odškodnění. A to včetně těch, kterým byla v minulosti žádost zamítnuta. Smysl by to tak mělo zejména pro ty ženy, kterým stát postavil do cesty za odškodněním na začátku velkou překážku, a to skartovanou dokumentaci,“ řekl dnes novinářům ombudsman Stanislav Křeček.

Soud poskytl návod

K žádostem by stát měl nyní přistupovat jinak díky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. „Poskytl ministerstvu návod, jak posuzovat žádosti žen, které nemají zdravotnickou dokumentaci,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.

Zdravotnická dokumentace tak už není považována za jediný možný důkaz. „Jedná se přibližně o pět set zamítnutých žádostí a stovky zastavených řízení právě kůli chyběbící dokumentaci. Navíc nám do Kanceláře chodí další nové žádosti,“ doplnil Křeček.

Zákroky, při nichž dlouhodobě docházelo k podvázání vaječníků bez informovaného souhlasu pacientek, se nejčastěji děly při porodu císařským řezem. Lékaři využili bezbrannosti žen a nechali je podepsat souhlas s provedením sterilizace s tím, že bez operace by rodičky mohly zemřít. Ženy ani jejich rodiny přitom o sterilizaci ani jejích důsledcích nebyly informovány. Některé oběti zažily také nátlak a pohrůžky, a to například odebráním dětí.