V Hodoníně touží po mláděti jaguára, po osmi letech by se mohlo zadařit

Chovatelé z hodonínské zoo mají po osmi letech naději na jaguáří mládě. Evropský koordinátor chovu doporučil spojení tamního chovného páru, potvrdil mluvčí zařízení Ivo Cencinger. Jaguáři v přírodě žijí samotářsky, setkávají se jen na dobu páření. Patnáctiletá samice a třináctiletý samec tak žijí zvlášť i v hodonínské zahradě. Nyní je ovšem návštěvníci mohou vidět pospolu.

„Obě šelmy mají totiž propojeny výběhy a ubikace a získaly vlastní volnost pohybu. Stalo se tak na popud evropského koordinátora chovu, který doporučil jejich spojení a bylo možné pozorovat i páření," uvedl mluvčí.

Zahrada tyto kočkovité šelmy chová už asi čtyřicet let. Za tu dobu z ní odcestovalo do evropských zoo i na jiné kontinenty už několik potomků těchto ohrožených šelem. Zatím poslední jaguáří mládě v Hodoníně ale přišlo na svět v roce 2017. Tehdy šlo o stejný chovný pár, který by mohl mít mláďata nyní. Šlo o samici, byla stejně černá jako její otec. V roce 2019 odjela do zahrady ve Francii.

I když má jaguár zpravidla žlutohnědou srst se skvrnami, občas se vyskytnou i černě zbarvení jedinci. Barevné odchylce se říká melanismus, u jaguárů je poměrně vzácná. Melanický jaguár je celý černý, ale při bližším zkoumání jsou skvrny vidět. Skvrny mají přerušovaný okraj s vnitřní kresbou, popsal mluvčí. 

Jaguár je velmi nebezpečné, silné a rychlé zvíře s mimořádně silným skusem. Útočí většinou na hlavu kořisti. Rád plave, umí lovit i ve vodě a potápět se. Domovem jsou mu pralesy střední a jižní Ameriky. Samotářský lovec může dorůst až do délky 180 centimetrů a váhy 120 kilogramů. Jde o největší kočkovitou šelmu amerického kontinentu. V přírodě se ale vyskytuje už jen vzácně. Na vině je kácení pralesů a také pytláctví, jaguáři se loví pro jejich atraktivní kožešinu.