První květen byl v éře komunismu jedním z nejviditelnějších svátků roku. Města zaplňovaly organizované průvody, do kterých byli často zapojováni zaměstnanci, školy i podniky, a účast na oslavách se brala jako samozřejmost. Dnešní volný den má přitom kořeny už v roce 1886, kdy v Chicagu vypukla dělnická stávka, která se stala symbolem boje za osmihodinovou pracovní dobu a odstartovala vznik mezinárodního Svátku práce.

A je to tu zase. Růžová a rudá srdce zaplavují výlohy, ceny růží dramaticky šplhají nahoru, a mezi tím se ozývá národní rozhořčení: „Je to blbost z Ameriky!“, „Akorát chtěj tahat lidem peníze z kapes!“, „My máme první máj, ne tohle!“

Ve velmi omezené podobě se letos s ohledem na vládní opatření kvůli nemoci covid-19 odehrají připomínky dnešního Svátku práce. Prvomájová shromáždění se nemohou konat s ohledem na rozhodnutí kabinetu, které umožňuje na veřejně dostupných místech pobývat nejvýše v počtu deseti osob. Politické strany tak místo obvyklých akcí chystají především příspěvky na internetu, na tradiční místa vyrazí maximálně jednotlivci.

Stovky lidí se chystají reagovat na brněnský prvomájový pochod radikálů krajní pravice. Iniciativa Brno blokuje vyzývá lidi, aby zábavnou a nenásilnou formou odpověděli na prvomájový pochod neonacistů. Na události Kdo si hraje, nehajluje organizátoři iniciativy radí, aby lidé, jež nesouhlasí s názory krajní pravice, 1. května v ulicích uspořádali třeba divadelní vystoupení, udělali pochodu pravicových radikálů hudební doprovod anebo zorganizovali jinou kreativní akci. Oproti tomu příznivci Národní a sociální fronty chystají průvod s hořícími pochodněmi.