Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekČtvrtek, 22. června 2017, 15:00
Venkovní počasí si to úplně nabízí a tak je čas vyrazit k někomu, kdo nám půjčí na celý víkend jedno Monst(e)rum – jednu Příšerku. Konkrétně se jedná o novou Ducati Monster 1200 S. Nutno ještě říci, že jsem před pár lety jezdil na menším provedení Monsteru 821 a tak jsem nějak tušil, do čeho jdu, resp. na co nasedám. Ani teď nechápu, jak moc jsem se spletl.
Naše kroky tentokrát vedli k dealerovi značky Ducati. Konkrétně do společnosti D MOTO, která již více než patnáct let nabízí vyznavačům jedné stopy nevšední zážitky a velké emoce. První Ducati Monster spatřil světlo světa již v roce 1992, kdy se představil Monster 900. Mladý argentinský návrhář Miquel Galuzzi přinesl tímto modelem do motocyklového světa opravdovou revoluci. Dokonalá rovnováha, osobitý vzhled, minimalistický design, jednoduchost a inovativní technická řešení. To vše rázem bylo inspirací i pro ostatní výrobce. Ducati navíc poskytla vynikající komponenty, jako například rám z modelu 851/888 Superbike a vzduchem/olejem chlazený motor o obsahu 904 ccm. Tím se odstartovala úspěšná éra, během které se mezi zákazníky dostalo nepřeberné množství typů. Najdeme tu „monstříky“ od obsahu 600 až do dnešních 1200 ccm, takže si vybere opravdu každý.
Tato motorka má vše, co pořádná motorka má mít – nic navíc. Začíná to jednoramennou zadní kyvnou vidlicí, dál jde přes krásný dvojitý výfuk, klasický trubkový rám, malé ovšem velmi příjemné sedlo, správně tvarovanou nádrž, jednoduché přední kulaté světlo, až po moderní digitální TFT displej a hlavně olejem chlazený dvouválec s uložením do L. První usednutí vás jakoby propojí se strojem a hlavně se silnicí pod ním. Popravdě jsem se bál, se svojí výškou 198 cm, jak se na to poskládám a co moje nohy i záda. Ovšem bylo to velmi příjemné, pohodlné a přirozené, i když se sedí za širokými řidítky nahnutí lehce dopředu a na můj vkus dost nízko. Nohy, záda ani jiné části těla netrpěli i po celodenním ježdění. A ani jako vosa na bonbónu jsem na tom rozhodně nevypadal!
No a pak ten klasický klíček a kouzelný červený spínač, který okamžitě vyvolá určitý záchvěv vzrušení. Ducati Monster chytne s hlasitým zaduněním, po kterém se usadí v hutném rytmickém volnoběhu. Toto pro někoho teatrální představení je součástí vášně k motocyklům a nelze jej popřít, ani kdybyste se rozkrájeli. Moje dcera by řekla, že je to uchvancancující a má pravdu! V tu chvíli máte pod sebou něco výjimečného a přejete si to rozpálit na nejbližší silnici. Dvouválce je řízen elektronikou ride-by-wire a k dispozici máte tři jízdní režimy. Režim Sport je určen s maximálním výkonem a přímou reakcí na plyn pro ostřílenější motorkáře. Dále režim Touring s maximálním výkonem a jemnější odezvou plynu, ten je ideální na běžné cestování. A poslední režim Urban s nižším výkonem (80 koní) a nejjemnější reakcí, který je vhodný do městského provozu a bát se ho tak nemusí ani úplní začátečníci. Jednotlivé režimy jde volit i za jízdy do rychlosti 50 km/hod. Každému režimu navíc odpovídá i sólo nastavení ABS, kontroly trakce, možnosti brzdění motorem a znatelně i zvukový projev.
Co vás ale hned překvapí, a mně to úplně dostalo, je opravdu velmi dynamický projev. Motor se pyšní skvělou kulturou chodu, jde za plynem už od 2000/1 min., pořádně zatahuje ve střední oblasti otáček a nemá dost ani v 6000, kdy se jakoby znovu nadechne a žene se ochotně za svým výkonovým maximem i přes 10000. Dvanáctistovka se svojí dynamikou pohybuje daleko za hranicí dovolených rychlostních limitů a ono se není čemu divit, však také 182 kilo suché váhy má k dispozici 150 koní!
Převodovka řadí přesně a rychle, navíc je doprovázena uchu lahodícím cvaknutím, jako při psaní na psacím stroji z první republiky. Řazení nahoru i dolů se dá provádět bez spojky, jen to chce pár kilometrů na vychytání správného pásma otáček, to platí u podřazování. Nahoru to letí rychle jako blesk bez sebemenšího poklesu síly. Nechápu Ducaťáky, kteří si na svůj stroj dávají laděné výfuky. Absolutně to není potřeba, protože zvuková kulisa je naprosto jedinečná. Takže dříve nebo později stejně budete řadit dolů s dechberoucím meziplynem.
Také podvozek a brzdy mě překvapily. Tento stroj není na lámání rychlostních rekordů po dlouhých rovinkách, přeci jen vás nic nechrání a fyziku, resp. aerodynamiku neošálíte. Upalovat okolo stopadesáti už není příliš komfortní. Více se hodí do zatáček i tak ale budete patřit k nejrychlejším na silnici. Navíc je v podstatě jedno, jestli je silnice nová a kvalitní nebo už nějaký ten pátek a nějaký ten přetížený kamion pamatuje. Pružicí elementy Öhlins, velké brzdové kotouče se systémem Brembo, oboje je fakticky prvotřídní. Prostě nic vás nenechá na holičkách ani ve vypjatých situacích. Co to plácám, ono vás to do těchto situací ani nepustí. Jedním slovem BOMBA.
Veronika: „Je to anděl s ďáblem v těle, který velmi překvapuje. Kupodivu se na něm příjemně cestuje, a to jak za řídítky, tak i jako spolujezdec.“ Lukáš: „Nepatřím sice mezi velezkušené motorkáře, ale i tak jsem si ho náramně užil. Super jsou rozdílné jízdní režimy. Co je ale pro mě echt, tak to je zvuk a výkon. Nikdy na tento zážitek nezapomenu.“
A co já na závěr? Někdo před lety řekl, že je Monster uměleckým dílem. Já k tomu dodávám, že je VELKÝM uměleckým dílem, které vás bude bavit pořád, nikdy vás neomrzí a dostane se vám pěkně pod kůži. Vůbec se mi ho nechtělo vracet. Když už jsem s ním do D MOTO přijel, vůbec se mi z něj nechtělo slézat. A když už jsem z něj slezl, nechtělo se mi zase odejít. Tak aspoň na helmě si nechám tu hromadu mušek, aby mi aspoň nějaká ta památka po něm zůstala. Zamáčknout slzu a hurá do života bez příšery. Čau MOTOKAMARÁDI.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
