Zlato z Prahy i emigrace do Kanady. Hokejová legenda Farda má osmdesát

Vedle nejcennější medaile z Prahy 1972, kde vytvořil údernou řadu s pardubickými Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným, vybojoval Farda na šesti šampionátech ještě dvě stříbra a tři bronzy. Syn slavného trenéra Eduarda Fardy odehrál za reprezentaci 149 zápasů a vstřelil 49 gólů.

Dalších 177 (podle některých statistik až 182) branek přidal během 12 sezon v domácí nejvyšší soutěži. Většinu jich absolvoval v dresu ZKL Brno (dnešní Komety), v lize debutoval jako sedmnáctiletý v barvách rivalského Spartaku. Po jeho sestupu předčasně narukoval do Dukly Jihlava, kde si vysloužil přízvisko "nejmenší voják Varšavské smlouvy".

Svou průbojností, nebojácností i tvrdostí nicméně brněnský rodák zaujal skauty ze zámoří a v roce 1974 spolu s Václavem Nedomanským emigrovali přes Švýcarsko do Kanady. Místo v NHL společně váleli v konkurenční WHA za Toronto Toros, jež se později přejmenovali na Birmingham Bulls.

„Bylo to šílené. Já patriot, člověk milující Brno, šel do ciziny s vědomím, že se nemohu vrátit. A že už to tady možná nikdy neuvidím. Kdo tehdy mohl tušit, že bude revoluce v devětaosmdesátém?" vzpomínal "Riči" na dramatický odchod.

Zatímco Nedomanský po třech letech přešel do NHL, Farda se vrátil do Švýcarska. Tam hrál za týmy Servette Ženeva a Curych Lions, po ukončení vrcholové kariéry v roce 1980 ještě řadu let působil na nižší úrovni jako hrající trenér.

Po listopadu 1989 se vrátil do Čech a postupně trénoval sedm extraligových klubů. Nejlepší vzpomínky na usměvavého a férového kouče, který však uměl v šatně pořádně zařvat, má pražská Slavia. Tu v roce 1994 dovedl po dlouhých letech zpět mezi elitu. Působil i v Německu a Polsku, naposledy trénoval v sezoně 2006/07 italský Sterzing.

Jako sportovně aktivní důchodce poté pendloval mezi Curychem a Prahou, posléze se usadil v rodné zemi. „Hraju tenis, jezdím na kole, a když to jde, zamířím na led," řekl před pár lety Farda.