V prvním zápase jsem myslel, že mi shoří plíce. Teď už se nebojíme ani baráže o postup do ligy, říká kapitán Líšně Hlavica

Mladý líšeňský kapitán Jan Hlavica byl hostem pořadu Malá domů na brněnském Radiu R. Celý rozhovor je možné poslechnout na Spotify či Mixcloud.

Osmé místo v tabulce, náskok třinácti bodů na sestupové příčky a ztráta pouhých osmi bodů na pozice zajišťující baráž o postup do první ligy. Můžete říct, že se tým adaptoval na kvalitu FNL?

Myslím, že ano. Ze začátku to bylo hodně o očekávání, protože v kádru nebylo moc kluků, kteří by měli zkušenosti s druhou ligou. Jakmile se nám ale povedlo pár dobrých výsledků, začali jsme si věřit a od té doby šly výkony nahoru. Nebyl žádný zápas, ve kterém bychom vyloženě propadli.

Jaký je největší rozdíl mezi druhou a třetí ligou?

V prvním zápase jsem myslel, že mi shoří plíce a dva dny jsem se z toho sbíral (smích). Potom si to ale sedlo a teď už to zvládám o něco lépe. Rozdíl je hlavně v individuální kvalitě soupeřů a nasazení. No a samozřejmě je to také návštěvnost, když na zápas se Zbrojovkou přišlo okolo devíti tisíc lidí.

Jak se vám líbí atmosféra na líšeňském stadionu? Ten prošel kvůli enormnímu zájmu rozšířením..

Je to skvělé, přistavěla se nová tribuna, zázemí se pořád zvětšuje. My hráči pak oceňujeme i novou saunu s regenerační zónou. Celkově se Líšeň začíná hodně profesionalizovat. Když vidím nasazení všech lidí, tak věřím, že se z klubu může stát pravidelný účastník profesionálních soutěží.

Do Líšně vás přivedl trenér Machálek, jak byste popsal váš vztah?

Je velmi speciální, protože pan Machálek mě objevil poměrně brzo. Potkali jsme se už ve výběrech Olomouckého kraje. Náš vztah vlastně začal tak, že mě párkrát rozbrečel. Když vás ve čtrnácti letech pošle v sedmnácté minutě na hřiště a v pětadvacáté jdete dolů, úplně vám to nepomůže. Nakonec to ale dobře dopadlo (smích). Na společnou spolupráci jsme pak navázali v Líšni. Řekl bych, že náš vztah je nadstandardní, jsme k sobě upřímní a víme, co od toho druhého čekat.

V roce 2015 jste se rozhodl za fotbalem a studiem odcestovat do USA. Co vás k tomu vedlo a jaké bylo rozhodování?

Rozhodování bylo dlouhé. Chodil jsem na střední školu v Olomouci a přemýšlel jsem, co dál, protože jsem viděl, že „áčko“ nemám úplně blízko. Po střední jsem věděl, že se chci věnovat studiu a zároveň u toho sportovat. V České republice na to nejsou úplně podmínky, takže jsem hledal možnosti, jak to skloubit. Když jsem zjistil, že existuje něco jako sportovní stipendium a pochopil jsem, jak funguje vzdělávací systém v Americe, tak jsem si řekl, že bych to chtěl zkusit.

Jaký byl univerzitní fotbal?

Univerzitní fotbal má v USA překvapivě poměrně vysokou kvalitu. Průměrný univerzitní zápas byl na úrovni zdejší třetí ligy, u lepších týmů na úrovni druhé. Trenéry byli často Angličané, kteří si tahali kluky z Evropy. V mém týmu tak byli i hráči, kteří prošli mládežnickými týmy Liverpoolu nebo Southamptonu. Porovnání s nimi mi ukázalo, v čem jsem a nejsem dobrý.

Jak je to s popularitou socceru v univerzitním prostředí?

Naše škola měla ještě basketbalový tým a mužstvo amerického fotbalu. Přestože jsme byli menší škola, tak na naše zápasy chodily stovky, možná nižší tisícovky lidí. Měli jsme různé tiskové konference a media days, takže i z toho pohledu to byl trochu jiný zážitek, než co jsem do té doby zažíval ve třetí lize.

Vrátíme se zpátky do ČR a zavzpomínáme na loňskou postupovou sezonu, která se rozhodovala až v posledním kole. Jaký to byl pocit, když rozhodčí odpískal konec a vy jste zjistili, že Frýdek-Místek prohrál?

Naprosto úžasný. Byl to jeden z nejsilnějších pocitů, které mi ten sport přinesl, protože jsem do té doby nic velkého nevyhrál. Celý ten den byl skvělý, ještě ráno jsem odsvědčil jednomu z nejlepších kamarádů svatbu a potom přišel na řadu zápas. Celou sezonu jsme předváděli výkony hodné na to, abychom tu soutěž vyhráli.

Před začátkem druholigové sezony se hodně psalo o zaměstnáních hráčů Líšně. Vy konkrétně se angažujete ve velmi zajímavém sektoru. Mohl byste nám přiblížit, co děláte?

Pracuju v investiční společnosti, která vyhledává a akceleruje startupy. Díváme se po inovativních nápadech a zajímavých lidech, kteří mají v ruce něco, co by mohlo zlepšit svět a stát se funkčním byznysem. My jsme tady od toho, abychom jim pomohli s rozjezdem.

Co byste vzkázal fanouškům Líšně před jarní částí sezony?

Fanouškům bych chtěl poděkovat za to, co předvádějí. Přijeli za námi i na přátelák do Rakouska, což bylo super. Jsem moc rád za to, jak fandí a jaký vztah k tomu klubu mají. Přeju jim, aby si s námi užívali co nejvíc radosti při hře, a doufám, že budeme vyprodávat dům každé kolo.

Jaká bude budoucnost mladého kapitána u Marvanů v Líšni? Proč drží prvenství v počtu žlutých a červených karet a jak se Janu Hlavicovi hraje pod novým trenérem? Poslechněte si v rozhovoru pořadu Malá domů na Radiu R.