Před jednatřiceti lety zakládal v Brně první moravský tým amerického fotbalu, dnes pod jeho vedením hrají Brno Alligators nejvyšší českou ligu. Pravidla jsme se učili ze satelitu, vzpomíná na své začátky manažer Aligátorů Zbyněk Zelinka (49) v rozhovoru pro Brněnskou Drbnu.
Stál jste u vzniku amerického fotbalu na Moravě. Jak těžké bylo prosadit po revoluci nový, americký sport?
Aligátory jsme založili v červnu 1991 a paradoxně to příliš náročné nebylo. Měli jsme velkou podporu na Vysokém učení technickém v Brně, kde byla tehdejší katedra tělesné výchovy ochotná přijmout jakýkoli nový sport do svého portfolia. V té době u nás ale chyběla metodika a my jsme byli rádi i za jeden jediný gumový míč, se kterým by dnes už nikdo nehrál.
Americký fotbal u nás do té doby nikdo neviděl. Z čeho jste se učili pravidla?
Dneska už s úsměvem vzpomínám na to, jak jsem v začátcích chodil po sídlišti v brněnských Žabinách a sledoval jsem, kdo má satelit. Pak jsem zvonil na zovnky a prosil lidi, aby mi zápasy amerického fotbalu nahráli na kazetu. Většinou byli tak překvapení, že to vážně udělali. A tak jsme okoukávali základy.
Vybavení musíte i v současné době často nakupovat v zahraničí. Jaká byla situace tenkrát?
Samozřejmě jsme postrádali vybavení a tréninky vypadaly tak, že některý hráč měl ramena, jiný zase helmu, ale na mřížku mu chyběly peníze. Neměli jsme ani dresy. Náš historicky první zápas v Praze jsme odehráli bez helem, v půjčených hokejových chráničích a dokonce jsme ráno na kolejích budili studenty, protože nám scházeli hráči.
Kam se brněnský americký fotbal posunul za poslední tři dekády?
Zlepšilo se mnohé, ať už vybavení, která máme samozřejmě kompletní, nebo technika. Problém je ale se sportovišti, která v Brně chybí. Město příliš nepodporuje amatérské sporty. Stálé hřiště jsme měli do roku 2007, od té doby dáváme veškeré peníze do nájmů prostor. Každá z věkových kategorií musí trénovat jinde a mnohdy pozdě večer. Je to náročné. Naštěstí naši situaci pochopil Rugby Club Bystrc, který s námi sdílí hřiště. Jinak bychom neměli kde hrát.
Je situace v ostatních evropských zemích příznivější?
Americký fotbal přišel nejprve do Německa, pak Rakouska a severských zemí. Dá se říci, že před námi mají náskok asi patnácti let. Samozřejmě je to dáno velikostí zemí i tamními možnostmi, podmínky k trénování jsou ale často o moc lepší. Některá města podporují sport a zdravý životní styl, a tak sportovcům nabízejí hřiště zdarma. Sportovní odvětví se tam vyvíjí jiným směrem, zatímco u nás je pár hřišť, která kapacitně nestačí.
Srovnání máte také s Amerikou, kde jste se dostal na fotbalový svátek Super Bowl...
Ano, to byl zážitek na celý život. Na finálový zápas jsem se ale dostal zcela náhodou, když jsem byl před pěti lety na služební cestě v Minnesotě. Od firmy, kterou jsme navštívili, jsme s kolegou dostali dvě vstupenky. Ty jsou běžně drahé tak, že na ně padnou veškeré úspory. Zápas s desetitisíci diváků v kolébce amerického fotbalu jsme si maximálně užili, a to i přes to, že bylo venku minus šestadvacet stupňů.
Aligátoři letos ve Snapbacks lize překvapili soupeře posilou ze Spojených států...
Ano, na poslední chvíli jsme se rozhodli oslovit jediného možného Američana Noaha Suszckiewicze. Jako Aligátoři chceme sice primárně vychovávat české a slovenské hráče, letos jsme ale museli hledat alternativy. Věřili jsme, že v našich barvách nastoupí legenda, quaterback Tomáš Fortelný, ten má ale velké problémy s kotníky. Noah do týmu se svými zkušenostmi z Turecka a Německa dobře zapadá a je pro kluky přínosem.
V letošní sezoně máte za sebou výhru v Ústí nad Labem a těsnou prohru u východních sousedů. Jaké jsou další vyhlídky?
Naším cílem je play off. Čeká nás derby s brněnskými Sígrs a Vysočina Gladiators, kteří byli loni finalisty ligy. Právě na jejich domácí půdě jsme odehráli náš nejlepší loňský zápas hned se dvěma prodlouženími. Doufám, že se nám i v letošní sezoně podaří slušně odolat týmu, který bude tentokrát v jiném složení.
V Brně se o první ligu perete právě se Sígry. Není moravská metropole na dva týmy malá?
Je to tak, Brno není velké a mezi dvěma týmy je velká konkurence. Vznik Sígrs navíc iniciovali hráči, kteří v Aligátorech fungovali už desítky let. Nejprve začínali jako fun tým Bílovice Sígrs, postupně začali mít ambice a přejmenovali se na Brno. Manažerem je náš bývalý hráč, který má tým jako své dítě. Když jsme hráli společně, nemuseli jsme si hlídat know how. Teď je potřeba dávat pozor na to, co se kde vypustí.
Foto Jana Povolná
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
