Před 105 lety se narodil legendární letec František Peřina
"Generál nebe" František Peřina, který se narodil před 105 lety, 8. dubna 1911, byl za druhé světové války jedním z nejúspěšnějších československých pilotů. Proslavil se v bitvách o Francii i o Británii, během nichž sestřelil nejméně 12 německých letadel.
Peřina reprezentoval Československo na mezinárodním leteckém mítinku v Curychu v roce 1937. Po přijetí mnichovského diktátu odešel pouhé dva dny po vlastní svatbě do Polska, odkud později zamířil do Francie.
František Peřina se během bitvy o Francii již 11. května 1940 stal prvním československým esem války, a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy.
Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti. Bitvy o Británii se sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale již 15. září 1940 musel absolvovat operaci akutního zánětu slepého střeva a k bojové činnosti se mohl vrátit až v době kdy již aktivity Luftwaffe nad Británií utichly a své skóre rozšířil až v půlce roku 1942, na jehož konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil.
Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený, čímž se zařadil na místo čtvrtého nejúspěšnějšího československého stíhače.
Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak - na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.
Po skončení války se vyznamenáními ověnčený letec vrátil zpět do vlasti, ale po únoru 1948 raději uprchnul do zahraničí. Žil v Kanadě a později v USA, natrvalo se do Čech vrátil až v roce 1993.
V Česku byl v roce 1994 jmenován generálmajorem ve výslužbě a o rok později byl vyznamenán francouzským řádem Čestné legie. V roce 1996 obdržel od prezidenta Václava Havla Řád Bílého lva (vojenská skupina) za vynikající bojovou činnost. Zemřel v květnu 2006 ve věku 95 let.
