Dočkáme se vůbec někdy penzijní reformy?
Za jedním pokusem, jak reformovat skutečně potřebnou oblast veřejných financí, se definitivně zavírá voda. Ve čtvrtek totiž senát odhlasoval zrušení tzv. druhého pilíře penzijního systému. Tolik potřebná penzijní reforma, s níž přišla v roce 2013 Nečasova vláda, končí na smetišti dějin.
Jak dlouho se ještě budou politici tvářit, že reformovat penzijní systém vlastně není potřebné?
Připomeňme, že penzijní reforma v českém podání představovala dobrovolné vyvedení 3 % odvodů na sociálního pojištění z černé díry zvané veřejné finance na soukromý spořící účet u zvoleného poskytovatele, který by prostředky dle klientem zvolené strategie spravoval (a tím zhodnocoval) až do důchodového věku. Skvělá myšlenka založená na ekonomické podstatě i demografickém trendu. Ten je totiž neúprosný – pokud se nechceme za pár desítek uvrhnout ze solidního životního standardu až někam na hranici chudoby, musíme se přestat spoléhat na státem vyplácené starobní penze. Všichni to vědí. A řešení? Nula-nula, nic-nic.
V žádném případě netvrdím, že penzijní reforma Nečasovy vlády byla nejlepší možná varianta. Systém rozhodně neměl být dobrovolný, ale povinný. Jedná se totiž o tak složitou problematiku, že ji všemu lidu prostě nevysvětlíte. Zejména osobám, pro které představuje důchodový věk tak vzdálenou budoucnost, že se „tím přece teď není nutné vůbec zabývat“, je s rozhodováním nezbytné „trošku “ pomoci. Prvky dobrovolnosti v sociálním systému selhávají. I samotné jednání o přijetí reformy bylo velmi nešťastné – časování před volbami po několika letech ekonomické stagnace udělalo z II. pilíře důchodového systému prachobyčejné politikum a tím nahrálo do noty politickému populismu. Opozice vedená sociálními demokraty brzy zjistila, že zákon nedokáže zastavit, tak alespoň začala systém poškozovat šířením nepřesných informací, znevěrohodňovat jej a slibovat, že reformu zruší „hned první den“ po vyhraných volbách.
Za daných vstupních podmínek považuji téměř za zázrak, že do II. pilíře vstoupilo zhruba 85 tisíc lidí s úsporami téměř 3 miliardy Kč. Těmto lidem budou v průběhu příštího roku peníze vypláceny zpět a pokud nebudou chtít inkasovat nižší starobní penzi od státu, budou muset České správě sociálního zabezpečení potupně doplácet vyvedená 3 % sociálního pojištění za celou dobu „pobytu“ v II. pilíři.
Před necelým měsícem jsme oslavili šestadvacet let od sametové revoluce. Svoboda je to nejcennější, co máme. Ale máme za sebou i šestadvacet let politického řečnění o tom, jaké že reformy jsou pro ekonomickou stabilitu České republiky naprosto zásadní. Penzijní reforma k nim samozřejmě patří. A my budeme v roce 2016 opět v roce nula. Co myslíte, čeká nás dalších šestadvacet let čekání?
Napsal Aleš Rod
