Janě z Brna po smrti manžela zůstalo embryo. Podle zákona ho ale musí zničit

Na dítě čekali roky

O dítě se Jana Dvížová s manželem Zdeňkem snažili celé roky. Lékaři jim oznámili, že přirozenou cestou potomka mít nemohou, a tak podstoupili umělé oplodnění. Po mnoha pokusech, měsících stresu a finančního vyčerpání se jim narodila dcera Viktorka.

„Bylo to naše největší štěstí. Po všech těch letech jsem konečně držela v náručí vlastní dítě,“ vzpomíná Jana. Zároveň se manželům podařilo uchovat ještě jedno geneticky zdravé embryo. Těšili se, že Viktorce brzy pořídí sourozence. Dokonce už začali vybírat jméno. 

Ze služební cesty se tatínek nevrátil

Zdeněk ale před čtyřmi měsíci odjel na služební cestu, ze které se nikdy nevrátil. „Čekaly jsme s dcerkou na tatínka. Napekly jsme, uvařily a těšily se, až ho uvidíme,“ říká Jana. Místo manžela však dorazila policie s tragickou zprávou. Zdeňka srazil vlak a ve věku třiceti dvou let zemřel. Dcerce tehdy bylo čtrnáct měsíců.

Zničehonic tak Jana ztratila nejen životního partnera, ale i možnost mít další dítě. Kvůli současným českým zákonům musí být uchované embryo zničeno, pokud jeden z partnerů zemře.

Vlastní embryo musí zničit

„Kromě manžela a táty jsem přišla i o šanci, aby Viktorka měla vlastního sourozence,“ svěřuje se Jana. Současná legislativa stanovuje, že umělé oplodnění lze provést pouze na základě společné žádosti ženy a muže, která nesmí být starší než šest měsíců. Pokud muž zemře, jeho souhlas tím zaniká a embryo už nelze použít.

Jana chápe právní stránku věci, přesto situaci považuje za krutou. „Jde o potenciální život, který vznikl ještě za života nás obou. Druhá půlka genetické informace je moje. Je hrozné, že nemám možnost se rozhodnout,“ říká.

Dále také zdůraznila, že ji trápí také fakt, že svému druhému potenciálnímu dítěti nemůže dát šanci na život. Třeba v jiné zajištěné rodině, která vlastní dítě nemá. „Má jediná volba jako matky je své potenciální dítě zlikvidovat. Kdyby se jednalo o přirozené početí, vždy je konečné rozhodnutí na matce. V mém případě jsou moje přání a názor irelevantní,“ pokračuje Jana. Svůj příběh několikrát otevřela na sociálních sítích.

Nemoc a trable s bydlením

K osobní tragédii se přidaly i další problémy. Janina maminka onemocněla, po epileptických záchvatech jí lékaři diagnostikovali zánět mozku. Jana se tak stará nejen o malou dcerku, ale i o nemocnou matku.

Rodinu navíc trápí nejisté bydlení. Manželé žili v jednom z brněnských startovacích bytů, jehož nájemní smlouva brzy skončí. „Obávám se, že smlouva nebude prodloužena, protože byt je určen pro páry s dětmi. Teď jsme na to s Viktorkou samy,“ vysvětluje žena.

Na co budou peníze použity

Z vybraných peněz na dobročinné platformě Donio chce Jana pokrýt náklady na bydlení, péči o dceru a psychologickou podporu. „Nic nenahradí Viktorce tátu, ale chci, aby měla alespoň hezké dětství. Táta slíbil, že Viki vezme na spoustu výletů a naučí jí spoustu věcí, a i když to teď již nemůže splnit a zažít s námi, chci část těch slibů dcerce splnit alespoň já,“ popisuje Jana.

Viktorka se navíc pohybuje na spodním percentilu vývojového grafu, takže má od pediatra doporučeno užívání nutridrinků, které jsou podle Jany další finanční zátěží. „Jelikož mi nemá do budoucna kdo při práci pomáhat s hlídáním a hlavně budoucím voděním dcery do školky, určitá částka, kdyby zbyla, půjde i na tyto účely," líčí Jana.

„Životní pojistka manžela sice byla vyplacena a byl nám přiznán vdovský a sirotčí důchod, ale ve výši, která ani zdaleka nepokryje sumu, kterou by zajistil manželův pravidelný měsíční příjem. Dědické řízení teprve začíná, a kvůli nezletilému dítěti se může protáhnout minimálně na rok a více, nicméně žádné vyšší finanční částky v dědickém řízení nejsou," uzavírá.