Nešťastnému otci bránila matka vídat děti. Třináctkrát si stěžoval soudkyni, které to bylo jedno

Veřejný ochránce Stanislav Křeček využil příležitost, aby se podělil o zkušenosti ze své práce. Dostal pozvání na sněm Soudcovské unie, kde přítomným řekl, že ročně řeší šest desítek stížností kvůli neúměrné délce soudních řízení. Netýkají se navíc jen složitých záležitostí, jakým je například železniční neštěstí ve Studénce. Mnohdy se sáhodlouhé spory týkají i rodin. 

Odstrašujícím příkladem je otec, který podle rozsudku soudu má možnost každý druhý víkend vídat děti. Matka ale byla proti. Tátovi bránila ve styku, což muži vadilo. Obrátil se proto na soud, kam zaslal celkem třináct návrhů. Soudkyně ale o žádném z podnětů nerozhodla. Poškozený si proto stěžoval na průtahy v řízení. Místopředseda soudu pak následně stížnost uznal částečně důvodnou. Nebylo ale jasné, co rozhodnutím přesně myslel.

Nakonec se případ dostal až do Brna k ombudsmanovi. „Podle ombudsmana místopředseda soudu chyboval, když postup soudkyně řádně neprověřil. Vycházel totiž při kontrole pouze z informačního systému soudu. V něm ale soud návrhy na výkon rozhodnutí ve věcech péče o děti samostatně neevidoval, protože se k nim ani nezakládal nový spis,“ popsala Markéta Bočková, mluvčí Veřejného ochránce práv. 

Křečkovy výtky přiměly soud k akci. Při interním šetření zjistili, že soudkyně potřebuje pomoc s organizací práce a administrativou. Dostala proto novou asistentku a je pod dohledem předsedkyně soudu. „Z šetření individuálních podnětů jsem zjistil, že výkon dohledu nad průtahy v této specifické oblasti se různí soud od soudu. Problém je i v tom, jak soudy tyto návrhy evidují,“ shrnul své poznatky ombudsman Stanislav Křeček, který připomněl, že zná i další zvláštní případy. Například vzpomněl na situaci, kdy soud nerozhodoval o podaných návrzích průběžně, ale rozhodl třeba i o deseti návrzích najednou, i když od podání prvního uplynul více než rok.