Žena si pronajala hrob na věčné časy. Úřady jí nevěří

Takový případ se stal i majitelce hřbitovního místa, která se pro pomoc obrátila na Kancelář veřejného ochránce práv. Úřad po ní chtěl, aby uhradila nájemné za hrob. Žena argumentovala tím, že má místo sjednané na věčné časy a že za něho její otec nikdy nájem neplatil. Karta hrobu, která potvrzovala, že je hřbitovní místo opravdu pronajaté na věčné časy, nebyla pro úřednici dostatečným důkazem, požadovala původní nájemní smlouvu.

„Z hlediska doby trvání nájmu by tedy měla původní smlouva zůstat neměnná. Pronajímatel hrobového místa (správce pohřebiště) by měl tento právní stav respektovat,“ vysvětlil ombudsman Stanislav Křeček. Podle jeho slov by v případném dodatku smlouvy měla být zachovaná původní ustanovení o délce pronájmu hřbitovního místa, protože neporušují platný zákon.

Údaj o tom, na jak dlouho bylo místo zakoupené, bývá uvedený ve hřbitovní knize. Veřejný ochránce proto stěžovatelce poradil, aby navštívila archiv nebo s pomocí správce pohřebiště dohledala informace o nájmu hrobového místa právě ve hřbitovní či farní knize. Díky tomu by pak žena mohla dokázat zaplacení činže na věčné časy.

Za hrobová místa, která mají jejich majitelé sjednaná na věčné časy nebo na dobu trvání hřbitova není nutné platit nájem. Přesto ale lidé, kteří hrob vlastní, musí financovat služby, které jsou s spojené s údržbou, a to správci pohřebiště. Jedná se například o zajištění vody, kanalizace, osvětlení nebo údržbu cest a zeleně.