GLOSA: Ruské nálety na Sýrii?
Současná situace v oblasti, kterou jsme si navykli nazývat „islámským světem“, víří diskuze nejen na poli vysoké politiky, ale i mezi obyčejnými lidmi. Celá záležitost je řádně mediálně propírána ze všech možných úhlů pohledu a neexistuje snad nikdo, kdo by na ni neměl názor.
Vynořují se zaručené recepty na to, jak tuto nešťastnou situaci řešit. Nově se vynořily informace o ruských náletech na infrastrukturu Islámského státu na území Sýrie. Následky této akce ale nemusí být ani zdaleka pozitivní.
Situace, která aktuálně panuje na území Sýrie, stojí v prvopočátku „migrační krize“, což si uvědomují i čeští politici. „Cokoli, co by mohlo přispět k tomu, aby se v Sýrii situace uklidnila, by měl rozumný člověk vítat. Pokud by se situace alespoň zklidnila, ne vyřešila, tak všechny odhady jsou takové, že číslo migrantů by mělo výrazně klesnout,“ řekl na tiskové konferenci u příležitosti cvičení policie a armády na zavedení kontrol na česko-rakouské hranici ministr obrany Martin Stropnický. Opravdu ale znamená vzdušný útok zklidnění situace?
K situaci se na výše zmíněné tiskové konferenci vyjádřil i ministr vnitra Milan Chovanec, který byl ve svém vyjádření dle mého názoru přece jen střízlivější: „V Sýrii je zhruba 7,5 milionu vnitřních běženců, to jsou lidé, kteří jsou v Sýrii mimo domov a pravděpodobně stále zvažují zda mají, nebo nemají odejít. Pokud by úder Rusů znamenal velmi rychlé poražení Islámského státu, tak díky Bohu za to. Otázka je, jestli je toto možné bez pozemní operace. Druhým scénářem je vzedmutí další migrační vlny, která půjde z větší části do Evropy.“
Ministr Chovanec se dále zamýšlel nad tím, že v současné době se vlivem migrační krize zapomíná na Ukrajinu, nad kterou stále drží Rusko palec a kde je v současné době 1,5 milionu vnitřních běženců a hrozí nám tak migrační vlna i odtud. Tato ukrajinská vlna by podle ministra byla pro Českou republiku ještě závažnější.
Podle mého názoru jde ze strany Vladimira Putina především o to ukázat světu, že právě on je ten, kdo se nebojí, on vezmu věci do svých rukou a krizi zažehná, ale … Jaké je to „ale“, musím se ptát. Putin je tvrdý politik, ne charita. Nemohu se ubránit dojmu, že za tuto „pomoc“ bude něco chtít. Mezinárodní uznání anexe Krymu? Možná.
Představuji si scénář, kdy Rusko převálcuje v řádech týdnů Islámský stát. Co bude dál? Co bude s rozvrácenou a vybombardovanou Sýrií? Bude se snad konat další zoufalý pokus o implantaci západních hodnot o sekulárním státě? O podobné věci zkrátka v islámském či chcete-li arabském světě většina nestojí, o čemž jsme se již několikrát mohli přesvědčit.
Teď asi očekáváte, že navrhnu nějaké řešení. Ne, nedočkáte se ho. Nejsem politolog, nejsem diplomat, jsem jen člověk, kterého děsí, co se ve světě děje. Děsí mě, že Rusko hází bomby na sud prachu, který dozajista exploduje. Děsí mě, že nejvíc toto „řešení“ zasáhne obyčejné Syřany, kteří buď zažijí učiněná muka ve své vlastní zemi, nebo se odhodlají k zoufalému úprku směr Evropa a narazí na ostnaté dráty na hranicích schengenského prostoru. Děsí mě, že Putin poblouzní Evropu svou „odvahou“ a nejvíc mě děsí, že to vlastně nikoho neděsí.
Napsal Jaroslav Pešek
