Hra o hře. Originální divadlo Druhý Pád uvede nadčasovou komedii z divadelního prostředí

Karla Čapka (mimo jiné) zajímala divadelní mašinérie - coby dramatik měl možnost nahlédnout za oponu předtím, než se otevře. A jaké překvapení se pro introvertního literáta ukrývalo v hlubinách divadla. Jeho povídka s názvem Jak se dělá divadlo se zaobírá vším, co je divákovu zraku ukryto - zkoušky, hádky, žaloby, pláč, nemoci, útěky, návraty, pomluvy - jedním slovem celé to "poněkud střelené" místo, kde se dělá divadlo.

Divadlo Druhý Pád je už mimo dosah Čapkova pera. Tento spolek si dělá věci víceméně po svém, pohybující se jednou provždy na okraji kulturní scény, bez dozoru, bez podpory. Proto i průběh zkoušení je zcela odlišný, než-li v ostatních divadlech.

Neexistuje zde obyvklé divadelní hierarchie počínající od ředitele, přes režiséra, herce až po uklízečku. Lze vidět divadelní dramaturgy, jak si ráno oblékají hábit uklízečky, ředitelé trhají lístky, herci, co zrovna nestojí na jevišti točí pivo a jsou smutní, že protentokrát se jejich činnosti netleská. Idealisticky by se dalo říct, že členové Druhého Pádu nečichají pouze k umělecké produkci, ale zkoušejí každou pozici, kterou divák projde a projít musí, než-li se dostane k onomu umění. A mít čistou toaletu je často stejně důležité, jako být dojatý na divadle.

Ve skutečnosti je živobytí umělců Druhého Pádu na "vedlejších" činnostech závislé, jelikož vstupného nežádají. Nejen režiséři tu kříčí na herce, křik tu funguje obousměrně. Čapek zavrhává v divadelním prostředí násilné jednání, čehož se Druhý Pád neštítí. Dramatikův text začíná jako dílo jednotlivce a končí coby dílo kolektivní a zcela odlišné. Už jenom z názvu, jež původně respektoval Čapkův návrh Jak se dělá divadlo se změnil na Třešňový sad. A nutno dodat, že s Čechovem  to má pramálo společného. Druhý pád si dělá věci po svém. Na okraji. Bez dozoru.