Jihomoravský dvojboj. Lidé si zaběhají a pak jdou do sklepa na víno

Chládek, jemný větřík, lepší počasí si závodníci na sobotní běh ani nemohli přát. Už od rána v Krumvíři na Břeclavsku ladí formu, běžci se rozklusávají, vinaři chladí víno a čeká se už jen na výstřel. Start! Závody štafet startují na krkolomnou trasu po krumvířských cestách. Celkem se klání účastní dvacet štafetových týmů, které se předhání o vítězství.

Vinaři otevřeli sklepy

Mezitím se otevírají dokořán sklepní brány, kam se trousí první degustátoři. S sebou mají skleničky a mapky sklepů a žíznivě si objednávají první vzorky. 

Závodili mladí i staří

Závod štafet pomalu končí, hlavní závod jednotlivců, kteří se chtějí poprat s 6,6 kilometrovou tratí, ale teprve začne. Startovní brána na stadionu se plní běžci a chumel 255 lidí vybíhá vstříc krkolomné stezce za vítězstvím. Změřit síly se nebojí běžci napříč celou věkovou škálou, od nejmladšího jedenáctiletého závodníka, po dvaasedmdesátiletého rodáka z Krumvíře Františka Foretníka.

Na stadionu vládne skvělá atmosféra, vinařský stánek je v obležení a všichni netrpělivě vyhlíží své favority. Po rekordních 21 minutách a 30 sekundách dobíhá do cíle závodník a známý triatlonista Filip Ospalý, který si tak vyběhal vína, co sám váží. V závěsu za ním dobíhají i další závodníci a snaží se popadnout dech. Největší pozornost u diváků má ale dinosaurus, který si to štráduje mezi závodníky. Po doběhnutí do cíle s ním jásá a poskakuje celé publikum.

I díky milosrdnému počasí padlo několik rekordů. Přihlásilo se největší množství běžců, štafetových týmů a trať zvládl vítěz pokořit o 11 sekund dříve, než byl dosavadní rekord. „Trať je velmi různorodá, běží se po asfaltu, po polních cestách mezi vinohrady i po sklepních uličkách. I když vypadá trať krátká, je náročná kvůli velkým převýšením,“ říká pořadatel akce a předseda spolku Pro Krumvíř Jakub Dufka a dodává, že Winerun i po devátém ročníku slaví úspěch. Winerun má také dobročinný rozměr, každoročně putuje výtažek z akce na charitativní účely. Letos věnovali pořadatelé výtažek na malou Elišku z Klobouk u Brna, která trpí nevyléčitelnou genetickou nemocí Mukopolysacharidoza.

Kdo nepije, není Moravák

Po pořádném kardiu přichází na řadu odměna. Spokojení běžci s bílými keramickými medailemi odhazují hromadně dresy a vydávají se na tu delší stezku, po sklepních uličkách. „Musím říct, že nebýt těch otevřených sklepů tady, tak ani nepoběžím,“ chválí myšlenku akce Rudolf Kadlec, který doběhl osmapadesátý. „Spojení běhu a otevřených sklepů je dobré, protože závodníci doběhnou, dostanou žízeň a uhasit ji můžou po celém Krumvíři,“ řekl Daniel Urban, který nalévá víno v posledním sklepě. „Ale já neběhám, jen piju,“ dodává se smíchem.

Krumvířské otevřené sklepy patří k těm méně známým akcím, místní jsou na ně ale náležitě hrdí a své vinaře přijdou rádi podpořit. Projít všechna vinařství trvá návštěvníkům téměř celý den, a ti chytřejší ví, že spěchat se nevyplatí. Při poctivém „koštování“ vzorků totiž člověk vypije i dvě lahve vína. „Výzva je uběhnout těch sedm kilometrů, ale největší výzvou je obejít všech patnáct vinařství a přijít domů po svých,“ komentuje akci jedna z návštěvnic. Ani po zavření posledního sklepa však akce nekončí. Ty, kterým zbyly ještě poslední zbytky sil, čeká na stadionu DJ se svou disko arénou.