Feminista, to co jsem řekl, rozhodně nejsou mé názory!

Zpočátku to vypadá jako omluvitelné škobrtnutí – vysokoškolský pedagog Vladimír (hraje Jakub Svojanovský) se na školním večírku opije a nevhodně žertuje na účet studentek. Jenže žertuje příliš nahlas a příliš nevhodně a dá tak impulz ke vzniku studentského hnutí, které chce otevřít témata diskriminace a zneužívání moci pedagogy. Zatímco se učitelský sbor snaží co nejdříve „vzpouru“ zažehnat a vrátit se do starých kolejí a studentstvo se uchyluje k dalším a dalším prostředkům tlaku na vedení akademie, Vladimír tápe. Je doopravdy feminista, jak si o sobě myslel, nebo misogyn? Je doopravdy městský liberál, jak si o sobě myslel, nebo konzervativec? 

Příběh vysoké školy, která promeškala svou šanci na změnu, napsal jako svůj dramatický debut Marek Šindelka (*1984), dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera (Zůstaňte s námi, 2012; Únava materiálu, 2016) a Českého lva za nejlepší scénář (Okupace, 2022). Hra volně vychází z dění na českých vysokých školách a reflektuje společenskou zkušenost s proměnou diskursu, kterou způsobila hnutí jako #MeToo nebo Ne!musíš to vydržet.

Marek Šindelka, který sám vystudoval scenáristiku na FAMU, situoval děj na fiktivní filmovou školu. Prostředí umělecké vysoké školy totiž sebou přináší vyhrocenější vnímání situací a také intimnější vztahy mezi studenty a pedagogy. Ve hře autor rozkrývá specifické problémy českých vysokých škol a odhaluje princip toxického prostředí, který spočívá v užívání a zneužívání moci a také v libování si v mocenských vztazích a hrách. A zároveň také umě rozkrývá, že nejde jen o zdánlivě přecitlivělou generaci současných vysokoškoláků, ale že zneužívání studentů existovalo na školách vždycky. Což je jeden z důvodů, proč se o něm tak málo a tak těžko mluví.

Starou generaci pedagogů zastupuje ve hře profesor Říčan (hraje Vladimír Krátký), který nechápe, co se vlastně řeší a jeho stížnosti ohledně nefunkčního kávovaru či záchodu zprvu působí jako komediální výstupy. Ovšem jen do té doby, než se odhalí jeho minulost a i to, že zneužívání pozice pedagoga bere jako něco samozřejmého, kvůli čemu není potřeba dělat povyk. Což byl i jeden z důvodů pro vznik nové hry. „Podle mě je podstatná ta debata, dnes označovaná jako čtvrtá vlna feminismu, která se věnuje obětem sexuálního násilí a zneužívání – nejviditelněji v kulturní sféře. S tím se plně ztotožňuju. Protože pořád nám tady přežívají prastaré vzorce myšlení o tom, jak má fungovat mezilidská komunikace, seznamování, milostné záležitosti… Do jisté míry jsme pořád jednou nohou v pravěku. Furt se vyskytují názory, že je úplně normální zneužít svou pozici a dostat někoho díky tomu do postele. Nebo ho takovým způsobem znevýhodňovat, až se do té postele vmanipuluje sám. To jsou pro mě nemyslitelné věci, a podepisuju se pod požadavky na změny.“ Vysvětluje jeden z impulsů k napsání hry Marek Šindelka.

Ovšem svého hlavní hrdinu nenapsal autor jako jednoznačně chybující postavu. Vladimír je liberál, který je osobně přesvědčen, že stereotypy o tom, že žena patří k plotně a chlap má vždycky pravdu, už dávno překonal. Ale ony jsou v něm pravděpodobně zakořeněny víc, než si myslel a v nestřeženou chvíli vystrčí růžky.

Ve výsledku je Feminista drama moderního muže. O tom, co se v něm dnes všechno láme, co v něm dřímá odněkud z pravěku a o tom, jak se snaží ukočírovat, udržet na uzdě věci, které zdědil bůhví po kom. Ale hra není jen o něm, ale o celé naší společnosti, která je v miniatuře zastoupená osazenstvem jedné školy.

Jelikož se děj hry odehrává na katedře dokumentární tvorby, jsou důležitým prvkem inscenace videoprojekce. Ty přibližují nejostřejší a zároveň nejintimnější momenty mezi studenty a pedagogy.

Národní divadlo Brno pokračuje ve své dramaturgické linii inscenování nových her českých autorů. Po hrách Chytání Vídně a Starý dobrý Nový (Oldřich) uvede během necelého roku třetí novinku z pera tuzemského dramatika.

Premiéra Feministy se odehraje 17. 2. v divadle Reduta. Na první reprízy se můžete těšit 18. a 25. 2.