Básník se srdcem bijícím pro Moravu. Jan Skácel se narodil před sto lety

Krátké obraty popisující moravský folklór, rodnou ves nebo měnící se vztah člověka s přírodou. Skácelova tvorba je charakteristická, složená z jednoduchých veršů a přesto v sobě dokáže uchovat mnohá tajemství. Jan Skácel se narodil ve Vnorovech 7. února 1922 do učitelské rodiny a od dětství na něj měla velký vliv kouzelná jižní Morava i otec, který sám pod pseudonymem vydal několik děl. 

Po maturitě na brněnském gymnáziu začal Skácel pracovat jako uvaděč v kině, život mu ale zkřížilo nucené pracovní nasazení, kvůli němuž musel odejít do Rakouska. Až konec druhé světové války přinesl autorovi možnost studií češtiny a ruštiny na Masarykově univerzitě v Brně. Práci našel jako kulturní referent v brněnské Rovnosti a později v redakci rozhlasu.

Památník v Kotlářské ulici v Brně, kde Skácel bydlel

Mezi jeho nejznámější díla patří sbírka Smuténka, prostřednictvím níž předává Skácel čtenáři melancholické popisy přírody, emocí a křehké verše provází morálním podtextem. „Skácel je jedním z našich nejvýznamnějších básníků, který současně není jen klasikem, ale někým, jehož básně jsou stále přirozenou součástí našeho čtení,“ řekl o díle moravské osobnosti ředitel Moravské zemské knihovny v Brně Tomáš Kubíček.

Právě Moravská zemská knihovna se ku příležitosti dnešního výročí Skácelova narození proměnila v otevřenou sbírku básní. Při vstupu do budovy projdou návštěvníci stylizovanou knižní obálkou a napříč patry se pokochají velkoformátovými básněmi známého prozaika. 

Knihovna představuje Skácelovy verše v rámci celoroční akce Skácel sto, jež život a dílo autora oslavuje. První body programu přišly na řadu již dnes. Uskutečnila se předpremiéra dokumentu České televize Hledání Jana Skácela nebo vernisáž výstavy A náhle jsme tu navěky…, jež vznikla za zdmi Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu.

Verše Jana Skácela je možné zahlédnout na kašně na náměstí Svobody

„Lety jsem zmoudřel. Co je moudrost – nevím."

V době normalizace se stal Skácel velmi omezeným autorem, přišel o milovanou práci v redakci a svá díla musel publikovat samizdatem a v exilové literatuře. Tak se na světlo světa dostala sbírka Chyba broskví, Tratidla, Oříšky pro černého papouška nebo Talisman. Oporou v nelehké životní situaci, kterou provázely hromadící se zdravotní problémy i nouze, byla Janu Skácelovi manželka Božena.

K vydání dalších oficiálních děl a intenzivnější spolupráci s divadly se začal Skácel navracet díky mírnému uvolnění společenských poměrů v osmdesátých letech. Sametové revoluce se ale nedožil. Zemřel v Brně 7. listopadu 1989, pohřben byl o týden později.

Čechům po sobě zanechal desítky významných děl a viditelná stopa po umělci zůstala také v moravské metropoli. Skácelovo působení připomínají pamětní desky, socha v parku pod hradem Špilberk nebo líbezné verše zdobící kašnu na náměstí Svobody. Věčný odpočinek našel uznávaný básník na brněnském Ústředním hřbitově, kde se u pomníku tyčí také jeho busta.

Skácelův náhrobek na Ústředním hřbitově v Brně

Busta na Ústředním hřbitově v Brně