Když nastupoval stolní tenista Lubomír Jančařík ke svému prvnímu zápasu na olympijských hrách proti reprezentantovi Uzbekistánu Zokhidu Kenjajevovi, málokdo čekal, že to bude zároveň jeho poslední soupeř. Bohužel Uzbek dokázal českého reprezentanta dokonale překvapit. Nyní už je Jančařík zpět v Čechách a v úterý se představil fanouškům u lipenské přehrady.
Jaké jsou vaše zážitky z olympiády?
Fantastické. Každému bych to přál zažít. Je to něco nepopsatelného. Hlavně se mi líbilo, jaký jsme všichni byli tým. Vycházeli jsme spolu skvěle, a to se mi na tom líbilo asi nejvíc.
Hodně se mluvilo o tom, že olympijské hry nebyly úplně připravené a zbývala spousta dodělávek. Bylo to tak?
Možná, že to tak bylo, ale my jsme měli zařízené opravdu úplně všechno. Nevím, jestli je to schopností našeho organizačního týmu a ostatní země v tom nebyly tak precizní. To opravdu netuším. Musím ale říct, že pro nás bylo vše připravené a vše klapalo tak, jak mělo.
Do vašeho prvního a zároveň posledního zápasu jste vstoupil celkem dobře. Zdálo se, že jste na koni, ale nakonec to nedopadlo. Co se stalo?
Chtěl bych říct, že můj soupeř nebyl tak špatný. Podle mého je o hodně lepší, než je jeho pozice na světovém žebříčku. On akorát nejezdí na žádné turnaje, proto je tak nízko. Trošku mě to překvapilo. Samozřejmě jsem si ho dopředu studoval, ale i tak to pro mě byl nový hráč, kterého neznám. Na mně se trochu podepsala nervozita z toho důvodu, že jsem dlouho nehrál žádný zápas, asi dva nebo dva a půl měsíce.
Pokud byste měl zhodnotit atmosféru v hale…
Nejkrásnější, co jsem kdy zažil. I když jsem prohrál a opravdu jsem se cítil špatně, protože si myslím, že jsem byl velký favorit, tak i diváci mi začali tleskat za výkon. To jsem ještě nikdy nezažil.
Jsme v olympijském parku na Lipně. Jak se vám tady líbí?
Teď je to nejkrásnější. Líbí se mi, jak lidi chodí pro podpisy. Jsme tady v naší ping-pongové aréně, takže je to fajn.
Takže i to zklamání už je pryč?
Zklamání opadlo. Řekl jsem si, že jsem do toho dal všechno, co jsem mohl. Nechci olympiádu ukončit s tím, že jsem zklamal. Spíš to beru tak, že byl obrovský úspěch se tam dostat. Takhle na to chci vzpomínat. Je to sport, jednou je výhra, jindy zase prohra. Může se stát cokoli.
Za čtyři roky vám tedy budeme držet palce znovu?
V to doufám.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
