Jakub Ghanem je vedoucího tiskového oddělení brněnské městské policie. Ve své práci si zvolil odlišnou prezentaci strážníků. Snaží se strážníky přiblížit veřejnosti a ukázat, že jsou také jen lidé. Navíc je člověk se smyslem humor a každý den zpestřuje kuriózními případy.
Jak vás napadlo ucházet se o práci tiskového mluvčího brněnské městské policie?
Dozvěděl jsem se, že je na tu pozici vypsané výběrové řízení, tak jsem se přihlásil. Udělal jsem to z toho důvodu, že brněnskou městskou policii jsem vždy vnímal poměrně prestižně. Vzhledem k tomu, že se dá o městských policiích říct, že nemají u řidičů dobré renomé, tak jsem se snažil dívat i na to, co je za tím. Viděl jsem, že po bezpečnostní stránce se snaží systematicky zlepšovat svou práci a hlídky jsou v ulicích opravdu vidět.
Co byla první věc, kterou se jste se rozhodl udělat jinak, než vaši předchůdci?
Snažil jsem se spíše navazovat než něco vyloženě bortit. Chtěl jsem co nejvíce otevřít komunikaci směrem k veřejnosti. Nejen, aby šly informace od nás ven, ale také, aby se lidé obraceli na nás. Založili jsme hned facebookový profil a potěšilo nás, že se to setkalo s pozitivní odezvou. Začali jsme vytvářet projekty, které konkrétní strážníky přiblížily veřejnosti. Snažili jsme se v komunikaci policii odformalizovat.
Určitě nejsem první, kdo se na to ptá. Máte velice zvláštní příjmení. Jaký je jeho původ?
Moje příjmení má původ v Sýrii, protože můj otec je původem Syřan, ale už asi čtyřicet let žije v České republice. S mojí matkou se seznámili v tančírně na Zelném trhu, když tady byl na výměnném studijním pobytu.
Váš Facebookový profil sčítá už deset tisíc fanoušků. Co si myslíte, že je hlavním důvodem k takovém úspěchu?
Z případů se snažíme vybírat to, co se Brňanů přímo dotýká, aby věděli, co se děje. Obvykle je to něco, co lidem vadí. Nepořádek, kapsářství. Potom se tam nenucenou formou snažíme dostat odlehčené věci. Měli jsme případ, kdy se kolegové dozvěděli, že starší paní spadla berle do Brněnské přehrady. Protože měli plánovaný výcvik, spojili ho s tím, že berli vytáhli a paní ji dovezli až domů. Zveřejnili jsme vše na Facebooku a během chvíle nám přišla koláž, kde ten čin pojmenovali Lovci berel. Některá veřejná organizace by se možná styděla, ale podle nás je v pořádku udělat si legraci sami ze sebe. Z druhé strany nám zákon ukládá, že musíme dbát důstojnosti strážníků, takže tam je citlivé tu hranici nepřekročit. Ale doufám, že to dodržujeme.
Přijde mi, že brněnští strážníci jsou vnímáni trochu jinak než jiné městské policie. Myslíte, že je to odlišnou prezentací na sociálních sítích?
Sociální sítě mají v některých věcech hodně velký dopad. Například, když jsme zveřejňovali video, jak kolegové vytáhli holčičku z přehřátého auta, tak to mělo jen na našem profilu dosah půl milionu lidí. Takže sociální sítě nelze úplně podceňovat. Ale na druhou stranu bych je ani nepřeceňoval. My jako tiskové oddělení prezentujeme veřejnosti ty případy, ale největší dojem vytváří konkrétní strážníci, když se baví s lidmi na ulici. Nechci, aby to znělo jako vychvalování, ale daří se nám vybírat kvalitní strážníky. Jednou z našich priorit je komunikativnost. Máme tady strážníky, kteří dvacet let dělají v těch nejvytíženějších částech města a za celou dobu nemuseli použít donucovací prostředky. Základem je komunikace. Ve chvíli, kdy to má strážník zvládnuté, dokáže už v samém počátku zabránit tomu, aby se situace vyhrotila.
Myslíte, že Brňané skutečně vnímají strážníky jako hrdiny všedního dne, což máte i ve sloganu?
Slogan směřujeme hlavně k náboru, kde jsme se snažili ukázat, že policejní práce nejsou jen přestřelky. Chtěli jsme ukázat, že to každodenní hrdinství spočívá v drobných úkolech, které jsou pro společnost velmi důležité. Třeba konkrétně dohled na přechodech u základních škol. Strážníci ze všech služeben se tam střídají a jsou tam každý den. Takto vlastně chrání to nejcennější, co společnost má. Což jsou životy děti. Hrdinství se skládá z různých takových střípků. Někomu pomoct, poradit cestu a podobně.
Co bylo podnětem k projektu BrnoCop, který se snaží přilákat nové uchazeče o práci?
Obecně byla impulsem situace na trhu práce. Klip vznikl v době, kdy nezaměstnanost začala klesat ke třem procentům a my jsme potřebovali oslovit velké množství lidí, abychom mohli vybírat ty nejlepší uchazeče. Úspěšnost na pozici strážníka se pohybuje mezi patnácti až dvaceti procenty. Prvotní myšlenka byla vytvoření spotu, který ukáže tři reálné situace z každodenní života s humorným podtextem a mottem „Staň se hrdinou všedního dne“. S touto hrubou představou jsme vypsali výběrové řízení. Nejvíce nás oslovila představa studia Krutart. Scénky zarámovali pod název BrnoCop a spot pojali jako počítačovou hru.
Jak vypadá běžný den vedoucího tiskového oddělení?
Nedá se to úplně popsat, protože se to hodně odvíjí od aktuálního dění nebo poptávky ze strany médií. Takže když potřebují, abychom s nimi něco rychle natočili, potřebujeme se přizpůsobit a snažíme se vždy vyhovět. Jinak máme pravidelné vstupy do rádií, v médiích monitorujeme témata týkající se bezpečnosti, nebo jaké se chystají akce. Poté den tvoří další dílčí věci jako třeba odpovědi pro veřejnost a novináře. A samozřejmě sociální sítě.
V případech, které řešíte, se často objevují kuriozity. Dokázal byste popsat největší kuriozity za dobu své práce?
Člověku v paměti hodně utkví například odchytávání zvířat. Někdy je až zarážející, co se dá ve střední Evropě odchytávat. Naši strážníci odchytávali už i klokana, nebo dokonce velblouda. Co se týče zvířat, tak je to neuvěřitelně pestré. Někdy člověka pobaví různé kuriózní výmluvy, které působí jako z nějakého televarieté. Když přijdete za někým, kdo hodil dvě skleněné láhve po tramvaji, a on vám řekne, že je nehodil, ale dvakrát zakopl a pokaždé mu ta láhev vyletěla z ruky na tramvaj. To jsou úsměvné záležitosti. Asi nedokážu najít, co mě pobavilo nejvíce. Vydáváme zhruba tři případy denně, což je okolo tisíce případů za rok.
Snažíte se přidávat do takových případů trochu svého humoru?
Snažíme se vybírat případy, které nám přijdou úsměvné, ale nesnažíme se do toho nuceně dávat svůj humor. Situace kolikrát mluví sama za sebe. Takže když to podáme střídmě tak, jak se to stalo, tak kolikrát s tím, že to vydává veřejná instituce, to může vyznít ještě mnohem humorněji.
Vedete si nějakou evidenci nejkurióznějších případů?
My to úplně nepotřebujeme. Ten nápad přišel od Marka Pichy z Filozofické fakulty v Brně, který našel naše zveřejněné případy. Líbil se mu způsob, jak jsou formulované. S jednou svou kolegyní udělal stránku Městská poezie Brno, kde začali zveřejňovat vytržené pasáže našich textů z kontextu. Získalo to poměrně velký ohlas. Fanoušci jim vnukli myšlenku, ať je vydají i jako básnickou sbírku. Vytvořila se finanční sbírka na internetu a v roce 2014 knížku vydali. Má název Hořící pařez. Byl o ni velký zájem a v roce 2017 jsme vydali na své vlastní náklady téměř úplně stejnou sbírku. Bylo to na výročí pětadvaceti let naší existence a sbírka se rozšířila o pětadvacet dalších případů. Proto si kuriozity nemusíme nijak evidovat, protože je máme ve formě básnické sbírky.
Poslední vydaní básnické sbírky Hořící pařez. Zdroj: Městská poezie Brno
Teď z trochu jiné strany. Pamatujete si nejvážnější případ za dobu svého působení?
Případy, které se vás citově dotknout, se objevují často. Takové případy pokaždé nezveřejňujeme, protože se zpravidla předávají státní policii. Musíme si dávat pozor, co zveřejňujeme, abychom tím nenarušili probíhající vyšetřování. Člověku zatrne u případů domácího násilí, zanedbaných dětí, týraných dětí, nebo handicapovaných, kteří se nemohou bránit. Někdo si může představit, že s postupujícím časem se stávám cyničtějším, ale je to právě naopak. Čím dál tím víc se mě tyhle věci dotýkají.
Instagram Městské policie Brno je velice pestrý. Někdy až poetický. Nabádáte strážníky, aby pořizovali fotky, nebo to dělají přirozeně sami?
Oslovili jsme strážníky v době, kdy jsme Instagram spouštěli. Chtěli jsme mít především obsah, který bude autentický od nich. Rozeslali jsme přes mail stručnou informaci, že kdo by měl zájem a setkal se s něčím zajímavým, může nám poslat fotku. A nemusí ani přímo souviset s prací. Proto se tam někdy objeví obrázky přírody. Celkem se to uchytilo a tři čtvrtiny obsahu tvoří přímo strážníci.
Instagram brněnské městské policie je skutečně poetický. Například podtrhuje i krásné barvy podzimu. Zdroj: Instagram MP Brno
Jste vystudovaný novinář a teď jste vlastně na druhé straně břehu. Předáváte informace novinářům. Napadlo vás někdy přejít zase zpátky?
Přiznám se, že ne. Vždycky jsem věděl, že mě to táhne k pozicím tiskových mluvčí. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na organizaci, kde mám hodně svobody ve zveřejňování. Máme důvěru vedení. Člověk se v takovém prostředí skutečně realizuje. Takže jsem za osm let svého působení neměl pocit, že bych chtěl změnit místo. Beru to jako obrovské štěstí, protože člověk někdy hledá celý život místo, kde bude spokojený. Já to teď tak mám.
