"Chceš to prožít?" Díky, teď už ani ne

Jít s dobou je potřeba. A obzvláště, když jste (co do počtu studentů) až třetí nejoblíbenější vysokou školou v Brně. Nalákat potencionální zájemce o studium formou nějakého atraktivního audiovizuálního spotu se tedy může jevit jako v pohodě nápad. Tedy pokud dobře zamýšlenou formu neznásilníte směsicí nesnesitelného kýče, stereotypizace, křečovitých hereckých výkonů a až nesmyslně tupého námětu. A to se, bohužel pro Mendelku, stalo v plné míře.

"Chceš to problít?" Jo, už se stalo

 Pojďme to vzít od začátku. Po úvodních záběrech na běžný den v univerzitním areálu přijíždí luxusní auto, ze kterého vysedá černoch a otvírá dveře mladé dívce v červených šatech. "Přeji vám krásný den, slečno" a "děkuji Manfréde." Stop. První přestávka. Víc nedávám. (Mimochodem při prvním shlédnutí bylo těch "to nedávám" přestávek téměř deset). Jsme u dvacáté druhé vteřiny, "příběh" se ještě ani nerozjel a už tu máme stereotypizaci par excellence. (Tipuju, že za tohle zobrazení černocha-sluhy si to tvůrci, potažmo fakulta, od lidskoprávních organizací solidně slíznou).   

Jedem dál.  

Celkem v klidu až ke čtyřicáté šesté vteřině. WTF moment č. 2. Naše "hrdinka" zbystří, zděsí se a následně spasí bezdomovce půlmetrovou vekou. Že bezdomovec leží uprostřed univerzitního areálu a vlastně vypadá spíš jako štědře obdařený, dobře opálený špeditér, co se při chvilce volna vyvalil před kamion, už člověk spíš přechází.

Máme za sebou minutu.  

A přichází moment "Sandro, znáš Dana?" čili chvíle, od kdy to jde všechno z kopce. Tedy z ještě strmějšího kopce, než to šlo doteď. V tuhle chvíli totiž člověku dochází, že tenhle spot nebude ani originální, ani nepředvídatelný, ani vtipný. A že dokoukat ho do konce bude bolet ještě víc, než se zprvu zdálo.  

Minuta a půl za námi. Začínáme sladit.  

Slet záběrů dvou "na první pohled zamilovaných" vlastně jen potvrzuje první, druhé a všechny následující obavy. Malování srdíček za rovnici ze šesté třídy, psaníčka s obrázkem salámu (nebo aspoň to štangli vysočiny připomíná), opětovné krmení bezdomovce, tentokrát však láskyplněji a ve dvou.

Dál už to ani nebudu rozepisovat. Je to Rosamunde Pilcher nacpaná do "pouhých" pěti minut. Splňuje to všechny atributy červených knihoven (včetně přesycení růžovostí zobrazoveného a všudypřítomného nutkání vydrápat si oči ze strany diváka). V ději přichází zlomový zvrat - "ten hajzl se BAVÍ S JINOU, můj svět končí" a samozřejmě happy end. Opět s bezdomovcem v pozadí. (Ten "vtípek" se totiž doposud pořádně neprodal)

Co je špatně?

Až na samotné řemeslné zpracování, hudební podklad a občasné světlé chvilky v herectví hlavní představitelky úplně všechno. Celková myšlenka, námět, stereotypizace, snaha o vtipkování, "herectví" hlavního hrdiny, stopáž. Ta je sice pětiminutová, pocitově jde však do bolestných hodin. "Ukončete už to trápení" pocit v každý ze tří set vteřin.

Co je nejhorší?

Pocit, který v divákovi zůstane, když to zvládne dokoukat do konce. 

Podtrženo, sečteno

Se fakulta stala obětí vlastní snahy o zviditelnění. Néže by po tomto kousku o ní nebylo slyšet. Nejspíš ale ne v tom světle, v jakém by si přála. Z tohohle románku bude virál. Ten obrácený. Avšak koneckonců, jak nám dokazuje případ zhuleného lenochoda v Austrálii, nic jako špatná reklama neexistuje. A demenci bez hranic doba sociálních sítí fandí.

A co na to sami studenti MENDELU?

"Tohle video je fakt tragické. Od zotročeného černocha na začátku, přes wtf průběh až po pochybnej závěr. Nejvíc se mi na tom líbilo, když to skončilo a kdybych si zrovna vybírala školu, tak mě toto video naprosto odradí .." Vanda H.

"Tohle video jsem viděla a upřímně jsem zírala s otevřenou pusou. Nemám na to slov a bylo mi z toho trapně. Jsem ráda, že naše fakulta FRRMS má aspoň video na úrovni, za které se nemusím stydět a ba naopak jsem na něj pyšná, jak je udělané." Ivča Š.​

"Na to bych neposlal ani děcka na základce za trest. Od patnáctý vteřiny jsem se modlil, jen ať už to není víc trapný a ať už to skončí." Evžen E.

"Nic úchylnějšího jsem v životě neviděla." Anna J.

"To snad ne!" Kristina H.

A co Vy, chcete to prožít?