Kontroly na hranicích se Slovenskem končí, budou jen namátkové. Migrantů podle vlády ubývá
O půlnoci na sobotu skončí po takřka čtyřech měsících stabilní kontroly na českých hranicích se Slovenskem. Zavedeny byly kvůli nárůstu počtu migrantů. Vláda ve středu rozhodla, že režim může přejít díky útlumu nelegálně příchozích na namátkový.
Ukončení kontrol
Česko spustilo v koordinaci s Polskem kontroly na hranicích se Slovenskem 4. října původně na deset dní. Kontroly následně zavedly další země v regionu a stejně jako Česko je opakovaně prodlužovaly. Dál je bude držet Polsko, podle posledního rozhodnutí do 2. března.
V Německu by měly kontroly na hranicích s Českem, Polskem a Švýcarskem podle rozhodnutí z půlky prosince trvat do 15. března. Hranici s Českem střeží také Rakousko, které chce v ostraze pokračovat do 16. února. Slovensko ukončilo kontroly na hranici s Maďarskem 22. ledna.
Kontroly jako prevence
Kontroly hájil vicepremiér Vít Rakušan (STAN) především jako prevenci, aby se kvůli stejným krokům okolních států migrační toky nepřesunuly do Česka. V loňském roce zadrželi policisté při tranzitní migraci téměř pět tisíc lidí, což je pokles o více než sedmnáct tisíc proti roku 2022.
Tranzitní migrace začala loni výrazněji stoupat v červenci, kulminovala v září a říjnu, kdy počet zajištěných běženců dosáhl osmnácti set. Po zavedení kontrol poklesla čísla na šestaosmdesát v listopadu a dvaatřicet v prosinci.
Kontroly na hranicích se Slovenskem zavedlo Česko také předloni v září. Vláda se k tomuto kroku rozhodla kvůli rostoucí nelegální migraci zejména Syřanů, kteří využívají Českou republiku jako tranzitní zemi, přes níž chtějí pokračovat do dalších států Evropské unie.
Opakované prodlužování
Původně byly loni kontroly na česko-slovenské hranici zavedeny na deset dní, později je kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) opakovaně prodloužil. Od 21. prosince byl ale režim mírnější a kontroly byly namátkové, úplně zmizely začátkem loňského února.
Kontroly uvnitř schengenského prostoru, založeného pro volný pohyb občanů, by měly být výjimečné. Společné hranice členských zemí lze překračovat kdekoli, s výjimkou národních omezení, například národních parků či chráněných krajinných oblastí.
Dohody obsahují i ochrannou klauzuli, která umožňuje státům po konzultaci s ostatními zeměmi obnovit kontroly na omezenou dobu, pokud to vyžaduje veřejný zájem nebo veřejná bezpečnost.
