KOMENTÁŘ: Brno bouráním Lužánek jen nahlas řeklo pravdu. O nový stadion nestojí a není se čemu divit

Povyk vyvolali brněnští politici po posledním zastupitelstvu, v němž čelní představitelé nahlas připustili, že přes dvacet let chátrající stadion za Lužánkami musí jít kvůli narušené statice k zemi. Záměr demolice stopil naděje na vybudování projektu z participativního na mládežnické centrum, o což usiloval bývalý hráč Zbrojovky Petr Švancara.
Udržovat zchátralé skanzeny projekty z participativního rozpočtu, jaký navrhl Švancara, je na první pohled záslužné. Z hlediska městského hospodaření ale krajně neefektivní. Pumpováním peněz do nemovistosti, již stejně nejde opravit, ve výsledku jen oddaluje klíčový verdikt, který pro vedoucí politickou garnituru není vůbec příjemný. Rozhodnout, co na lukrativních parcelách bude, je vzhledem k historii místa palčivou otázkou. Zvláště pak prohlásit, že do výstavby nového a finančně nákladného fotbalového chrámu se ani po zbourání betonového kolosu nikdo nepožene.
Názory čelních představitelů v čele s primátorkou, kteří se obávají možného dopravního zatížení lokality či zahlcení městského parku, přiživují spekulace o budoucí developerské výstavbě a dávají stavbě mizivou šanci na uskutečnění. Přitom po desetiletí bylo v Lužánkách zvykem, že lidé chodili na nejvyšší fotbalovou i hokejovou soutěž. Při vhodně zvolené dopravní infrastruktuře klidně nemusí stadion plnit pouze sportovní funkci, ale být víceúčelovým objektem i se supermarketem či fastfoodem, které nemají problém se uživit. Podobných příkladů zdárného propojení sportu s komerčními službami se dá najít zvláště v zahraničí několik.
Nový stánek by bezesporu polil živou vodou i brněnskou Zbrojovku, která i kvůli neatraktivnímu zázemí královopolského stadionu marně vzpomíná na desetitisícové návštěvy z devadesátek. Jenže celek si o potřebnou podporu veřejnosti ani finanční injekci daňových poplatníků či soukromých investorů nutnou k uskutečnění velkého díla výkony neříká. I když má právo být po letech politických slibů zahořklý.
Klub majitele Václava Bartoňka pendluje v posledních letech pravidelně mezi první a druhou ligou a ambice celku se omezují na přežití mezi elitou. Kritikům nového stadionu navíc Zbrojovka poskytla další munici naposledy minulý týden při čtvrtfinálovém souboji v Českých Budějovicích. Kouč Dostálek nasadil ke střetnutí náhradníky a mužstvo prohrálo 1:2. Výkon nadzvedl fandy, protože Brňané dobrovolně zahodili šanci bojovat po dvaceti letech o účast v evropských pohárech i na sebe v době chystaného bourání Lužánek přitáhnout pozornost. Díky triumfu v poháru si zápasy v Evropě zahrál třeba Jablonec, Slovácko i Zlín, který jako jeden z mála prvoligových celků může směle Brnu konkurovat bídným stadionem.
Není se pak čemu divit, že blíže i za cenu astronomických výdajů má k novému domovu hokejová Kometa. Klub získal v posledních letech dva tituly, nemá ani při hubeném období problém dostat fanoušky na tribuny a těší se politické podpoře. Majitel Komety Libor Zábranský, jemuž málokdo upře zásluhy za to, že rozložené organizaci vrátil po letech ztracený lesk, kope za halu i na magistrátu. V barvách vládnoucí ODS pronikl do zastupitelstva i představenstva městské společnosti Starez, čímž si v největším moravském městě upevňuje vliv.
Celá situace ohledně nového fotbalového stadionu se tak stává začarovaným kruhem a v plném světle ukazuje dlouhodobou neakceschopnost druhého největšího města v oblasti budování sportovní infrastruktury. Koneckonců dokládá to i fakt, že má Brno nejstarší územní plán ze všech měst v Česku. Se závistí i smutkem tak můžou příznivci sportu sledovat, jak letos vyrostlo důstojné zázemí fotbalistům Hradce Králové nebo Pardubicím. Kochat se můžou alespoň početnými vizualizacemi sportovišť, jichž vlastní Brno požehnaně. Bohužel se ale blíží realitě stejně jako Zbrojovka titulu.










Diskuze
3Diskuze je moderovaná. Prosíme o slušnou komunikaci.
Komentování je jen pro přihlášené