KOMENTÁŘ: Cirkus Brno
Málokdy se Brno dostává do popředí celorepublikového mediálního zájmu (většinou kvůli tomu musí někdo umřít nebo dostat žloutenku). Sobota 26. května však byla v tomhle ohledu sváteční. Nejprve do města zavítala delegace premiérů, ministrů, hejtmanů, primátorů a další politické honorace, aby zahájila (po prvních dojmech) velmi vydařenou výstavu Re:publika - super, budem v telce! Aby se pak o mediální zájem přihlásili “běžní” lidé. Tedy, neběžní Slušní lidé.
Že bude večer před Husou tóčo, bylo jasno už dávno. Proti divadelní hře Naše násilí a vaše násilí režiséra Olivera Frljiče se sešlo přes šest a půl tisíce podpisů, což už samo o sobě značí, že kontroverzní hra není trnem v oku jen pár náboženským fanatikům. Ostatně, není se čemu divit, když je tak silný náboženský symbol (jakým Ježíš Kristus bezesporu je), znásilněn tak brutálním způsobem (aktem znásilnění, ještě k tomu).
Akce vyvolá reakci, žádná novinka
Novinkou ale určitě byl lidský řetěz dvou desítek nařachaných holohlavců (a pár žen - s vlasy) na pódiu místo herců. Za nimi naháči, před nimi tančírna.
Ale nepředbíhejme.
Ať si určití lidé myslí, co myslí, ředitel Národního divadla nemůže být žádný blbec. Ani toho v Brně. A takový člověk (navíc v kultuře velmi dobře znalý) moc dobře ví, koho si na festival zve.
Frjličova inscenace Naše násilí a vaše násilí byla již od začátku titulována přívlastky provokativní, kontroverzní či dokonce perverzní.
Právem.
Hra, ve které si žena vytáhne z vagíny vlajku hostitelské země, ve které Ježíš sestoupí z kříže, znásilní muslimku a jejím šátkem se poté utře, jiná než kontroverzní, provokativní a perverzní nebude. Jenže taková je i realita světa okolo, takže budiž.
Z různých recenzí kritiků je však očividný ještě další fakt - Frjlič naservíroval svou obžalobu Evropy pomocí prvoplánově brutálního a uřvaného kýče.
Snaha šokovat prodává.
A toho si je vědom i ředitel NdB Martin Glaser, není to žádný blbec.
Kdy naposled jste tedy viděli bandu holohlavých “slušných lidí” v divadle?
Znáte festival Divadelní svět Brno? Kolik ročníků jste navštívili? Kdy naposled jste se u piva vzrušeně bavili o jeho programu?
Počítejte.
A najednou se o brněnském divadle mluví od Ostravy po Plzeň. Neříkám, že vyvolat takový humbuk bylo přímým účelem dramaturgů Divadelního světa, to určitě ne. Ale kdokoliv, kdo tu hru zná a přesto se ji rozhodne zařadit do svého programu, musí moc dobře vědět, jak silný marketingový nástroj se mu dostává do rukou. I když je to bedna s dynamitem.
Otevíráme dialog, snažíme se o diskuzi, poukazujeme palčivé problémy dneška, ctíme uměleckou svobodu : tak by zněla logická argumentace na obhajobu zařazení hry do programu.
Jistě, bez problému.
Vést dialog o současných problémech světa a limitech umělecké svobody však lze i bambiliony jiných cest. Jejich problémem ale je, že vůbec nikoho nezajímají (viděno optikou široké veřejnosti). Zato Ježíšův penis v plačící muslimce docela jo.
Zpátky na scénu.
Světlemodrá garda pánů ne nepodobných nechvalně slavným hochům Ernsta Röhma zakročila. Byla tam akce, emoce, efektivita. Bylo tam vše - povedlo se, paráda.
Jenže co teď? Tak jsme zakročili, civilizace uchráněna, co dál?
Zatímco diváci tančili, provokovali prsama létajícíma vzduchem, nebo jen seděli a čekali na půlhodinový příjezd policistů, kteří seděli celou dobu pět metrů od divadla v dodávce, křížová cesta za záchranu morálky v Brně dostala docela trapný rozměr.
Přijdou policajti, my budem muset ven, hra poběží dál a Ježíš ju nakonec fakt znásilní.
Trapnější každou vteřinou. A to se úplně nehodí, když zrovna jedete roli blanického rytíře české morálky a někdo se kouká.
Jde o klasický následek nedomyšleného okázalého bití se do hrudí v hrdinském boji za Boha, vlast a národ.
Ne poprvé, a rozhodně ne naposled. Ostatně, volby jsou za rohem.
Podtrženo sečteno
O víkendu jsme nebyli svědky znásilnění, ale onanie.
V první řadě Frljičovy sebemrskačské onanie obludné vraždící Evropy, strůjce všeho zla - kajme se!
V druhé řadě politické onanie pár chlápků z gymu, kteří si na pódiu střihli roli zastánců jakési místní křesťanské morálky a po pár minutách se modlili, aby už tu frašku opět někdo (Bůh?) ukončil.
A v poslední řadě i marketingové onanie festivalu, protože jo - mluví se o nás, otvíráme dialog i pokladny.
Dokola vyřvávané symboly jako křesťanství, morálka a umělecká svoboda byly bohužel k tomu všemu cirkusu jen užitečným divadlem.
