Na brněnskou radnici míří hokejový boss Zábranský. Nekandiduji kvůli osobním ambicím, tvrdí

Letos v říjnu uplyne osmnáct let od chvíle, co jste vstoupil do Komety. Jak se zpětně za rozhodnutím ohlížíte? 
Je neuvěřitelné, jak rychle těch osmnáct let uteklo a co se podařilo vybudovat. Tehdejší rozhodnutí mi změnilo život, náhled na různé životní situace i samotné podnikání. Přitom po prvním roce jsem se chtěl pozice v klubu vzdát. Byla tu s prominutím sportovní džungle. Nyní načínám devatenáctý rok a končit se rozhodně nechystám. 

Zkušenosti s vedením klubu hodláte zúročit také v politice, do které jste už dříve uvažoval vstoupit. Proč jste se rozhodl kandidovat nyní? 
Myslím si, že na rozhodnutí uzrál čas. Mám za sebou roky ve vedení klubu, při tom jsem nabral množství zkušeností. V současnosti zažívá nejen sport těžké časy. Věřím, že můžu názorem a zkušenostmi pomoci. Nekandiduji ale kvůli osobním ambicím. 

V čem je doba pro sportovní odvětví těžká? 
Uvedu příklad na hokeji. Dvě sezony ovlivnil covid, kdy se hrálo bez diváků. Pokud by se lockdown měl opakovat, řada klubů se z toho nemusí už vůbec vzpamatovat. Nejhorší ale na tom je, že děti nemohly a neměly kde sportovat. Situaci navíc zhoršila válka na Ukrajině  Ta se promítá napříč celou společností a dopadá na firmy, které podporovaly sport. Jde bohužel o krutou realitu. 

Libora Zábranského na střídačce hokejové Komety. Foto: Michal Eger 

Majitel, trenér i politik

Pokud se zastupitelem stanete, čemu se budete věnovat? 
Jednoznačně sportu a mládeži. Jde o oblast, která mi je nejbližší. Chtěl bych zejména zlepšit sportovní infrastrukturu a pomoci mládeži.

Jak budete v případě zvolení vše stíhat? Už nyní působíte jako majitel a generální manažer Komety, asistent u hokejové reprezentace nebo trávíte čas s rodinou. Navíc se v klubu vracíte pravidelně i na střídačku jako kouč.
Mám fantastické rodinné zázemí a vynikající tým lidí na Kometě. Nemyslím, že bych s novou pozicí byl přetížený. Pokud bych si myslel, že novou roli nezvládnu, nemohl bych kandidovat. To by ode mě bylo nezodpovědné. Nemyslím, že půjde o výrazně novou roli pro mě. Jsem veřejně známý. Anonymita je od mého vstupu do Komety a nyní i k reprezentaci pryč. Pokud dostanu od voličů důvěru, věřím, že roli zastupitele zvládnu. Práce jsem se nikdy nebál. 

A možný návrat na střídačku, který obnáší také výjezdy po celé republice? 
Není to na pořadu dne. Trenérům věřím a snažíme se jim vytvořit co nejvíce komfortní podmínky pro práci.

Do politiky vstupujte i kvůli výstavbě plánované haly, jejíž cena se nyní odhaduje až na sedm miliard korun. Je rozumné v takové době se věnovat tomuto projektu? 
Je to samozřejmě nyní citlivé téma i s ohledem na to, jaká ve světě panuje situace. Myslím si ale, že bychom v úsilí rozhodně neměli polevovat. Naopak musíme hledat cesty, jak stavbu uskutečnit, protože Brno si podobnou halu zaslouží.

Kolikrát už jste od politiků slyšel, že vám halu postaví? 
Otázku raději ponechám bez komentáře. 

Proč se nedaří stavět i jiné sportovní areály? Brno má přeci plno krásných vizualizací. Namátkou například cyklistický velodrom, stadion pro Zbrojovku, vodácký kanál na Svratce, rychlobruslařský ovál či multifukční hřiště u Anthroposu.
Kdybych měl kouzelnou hůlku, rád bych, aby sportoviště stála. Může jít o nedostatek politické vůle a financí. Nejsem ale s konkrétními projekty natolik důkladně seznámen, abych mohl odpovědět, proč se je nedaří realizovat.

V souvislosti s vaší kandidaturou a budováním arény, v níž má hrát Kometa, se probírá i váš možný střet zájmů. Naráží na něj například političtí protivníci v čele s lidoveckým náměstkem Petrem Hladíkem. Jak tohle vnímáte? 
Pan Hladík má svůj názor. Já to jako problém nevidím a nevím, proč se téma neustále omílá. Ve střetu zájmů se nenacházím. Sport a mládež přece není jen o Kometě. 

Zábranský coby majitel a kouč dovedl Kometu ke dvěma titulům. Poslední pochází ze sezony 2017-2018. Trofej slavil s kapitánem Martinem Eratem, s nímž působí Zábranský nyní u reprezentace. Foto: Hc-Kometa.cz

Děti neumí kotouly 

Často zmiňujete, že současná generace dětí je stále v horší kondici a nezvládají běžné gymnastické cviky. Čím to je? 
Problém začíná už ve škole. Nechci nikoho kritizovat, ale je složité, pokud máme kluky za hodinu ledu naučit bruslit, když nezvládají základní pohybové dovednosti, jako jsou kotouly či stojky. To je problém školské systému. Naše generace žila v jiné době. Dnes je vše více hektické a děti tráví více času o počítačů. Nechci, aby to vyznělo, jako vzpomínání na komunismus, to v žádném případě. Ale na nás byli učitelé v tělocviku velmi přísní. 

Kromě kvalitních učitelů se necháváte slyšet, že chybí kvalitní trenéři, kteří by vychovávali budoucí hokejisty pro reprezentaci či NHL. Proč je nemáme? 
Hodně se zapomíná na to, že pokud chcete mít kvalitního kouče, musíte ho zaplatit. Trenéři také živí rodiny, pokud bychom jim dávali dvacet tisíc hrubého, nikoho kvalitního neudržíme. V tomto je obrovská rezerva. Není to tedy jen o vzdělání, kurzech a dalších procesech, které fungují. 

Dnes každý říká trenér, ale já post nazývám spíše učitel sportu. Jejich práce se podceňuje. Když vidím práci trenérů v Kometě, je až neuvěřitelné, co zvládají. Kluky posouvají dál. Myslím, že naši dobrou práci dokládá, že Kometa byla vyhlášena jako nejlepší akademie v České republice. To je obrovský úspěch, kterého bychom ale nedosáhli bez dlouhodobé podpory města. I proto bych chtěl, aby se obecně do sportu podařilo podporu ještě navýšit.

Jak se posunula mládež pod vaším účinkováním v Kometě? 
Udělal se obrovský pokrok v tréninkovém procesu, zázemí i vzdělávání trenérů. To dokládá i fakt, že jsme vychovali hráče pro NHL. (Martin Nečas, Lukáš Dostál či Libor Hájek pozn. redakce). Dalším tématem je propojení školy a sportu.

V Brně fungují, pokud se nepletu, dvě „hokejovky“ Labská a Úvoz. Snese obecně systém vzdělávání v Česku srovnání se zahraničními hokejovými velmocemi?
Samozřejmě, že tohle je v Brně obrovská výhoda. Obě školy fungují dlouhodobě. Je ale potřeba si uvědomit, že dnes je už jiná doba. Ne každý rodič například ze Šlapanic poveze dítě až do Bohunic na základní školu. 

V porovnání se zahraničním ale stále zaostáváme. Například s Kanadou nebo Amerikou se vůbec nemůžeme srovnávat. Pokud nebude systém dostatečně propojený se školou, nemůžeme se dále posouvat.